Tradičně krásné

Moc nechápu, jak se ocitl plameňák ve vzduchoprázdnu, ale je to zábavné dílko

V posledním verši asi chybí "k", ale i tak je moc povedená

Co na to říct... Věru je smutné, že něco takového někdo publikuje :(

Děkuji za pěkné dílko, pro "možná že" mám slabost

Možná s psaním teprve začínáš, takže ti gratuluji k tomuto zásadnímu a skvělému životnímu kroku! Báseň je pěkná a se silným sdělením, jenom se mi zdá jako škoda, že šestý verš se rýmuje se sedmým a ty další už jsou volně. Kdyby mělo dílko celé strukturu slok ze tří veršů, vyzněla by tvoje báseň ještě dramatičtěji. Ale styl vybrousíš :)

Škoda, že nesoutěžíš

Tom Cortés: Jakkoli je z tvého výkladu zřejmé, že autor se o cosi pokoušel a díky za toto podnětné doplnění, neboť já jsem o Jedové chýši skutečně nejspíše nikdy neslyšel, opravdu neznám historii každé pražské hospody, domnívám se, že zařadíš-li dílo mezi "pop", byť částečně, nemůžeš očekávat, že o něm kdokoli bude přemýšlet, dnes už určitě ne. Pak už můžeš jen doufat, že se takové dílo bude posluchači/čtenáři líbit na první dobrou a to já zkrátka nejsem. Nelíbí se mi popravdě ani teď, když už vím vše podstatné. Stále se domnívám, že by to chtělo přímočařejší příběh, možná i drsnější rytmus, když už to má pojednávat o nebezpečí. Přesto tedy přeji mnoho oddaných fanoušků a chápavějších čtenářů

Tom Cortés: Kritika je vždycky dojem. Jak jsem již uvedl, přestože úvod navnadí, už zvolený jazyk je zvláštní - zvláště v písni bych neviděl archaismy jako v dáli, chýše, když jindy se zde vyskytuje rovněž například novodobý barman. V textu se sice občas vyskytují zajímavá básnická spojení, např. "ústa si koupeš", většinou se ale spojení nedaří a vzniká tak jednou rádoby vtipné až trapné "kondolence a účet", jindy podivné o popelu padajícím na hlavu, to jsem nikdy neviděl. Nejsem si každopádně jistý, zda takto přeumělkované básnické prostředky se hodí do zvoleného žánru písně. Pokud jsem již dříve zmínil skákání v prostoru, tak jsme v ulici, poté se sluncem někde v dáli, pak se zase vracíme kamsi do jedové chýše, u níž tušíme, že je to byt v oné ulici, jenže "barman posílá účet" a tak je možné, že se osoba nachází v baru. Je osoba svlékaného s ní v baru, s ní v chýši, je v baru i chýši, či je snad bar onou chýší? Ztrácím se v tom. Také mi není jasné, proč je zde proklamováno, že na něj, nejspíše tedy přímo autora, neplatí čáry a kouzla a jindy se dozvídáme, že mu srdce sotva tluče či že by ho svlékla i pohledem. Mimochodem, pokud bych si kupříkladu měl myslet, že autor platil dívce nápoje a následně se s ní dostal i do chýše, odkud raději odešel, než aby se nechal svléknout, komu barman posílá kondolence? Jsou kondolence jen "originálním" rýmem ke slovu sklence, jak naznačoval i Homér? Lépe zůstat u pouhého dojmu... Jak říkám, jsem možná jen málo chápavý, ale zdá se mi to celé zmatené a hrozné. Nemáš zač

Homér: Nevím, musí? Začal jsem si to číst ve stylu Hvězdáře od UDG, ale po prvních třech verších se mi báseň (hudební ukázku nehodnotím) líbí méně a méně. Navíc se podle mě přílišně skáče v prostoru, ale možná to všechno jen blbě chápu

Kdyby celá ulice potemněla, možná by nebylo vidět, jak je to hrozný. Ale lampy na sloupech vzplály, takže to bohužel vidět je

Super :)

Poslední tři řádky jsou zajímavý názor

Je to sice přepálené a málo uvěřitelné, ale má to pěkné tempo

Začátek zajímavý

Všichni jsou tu blázni, jenom ty letadlo... To se mi líbí!

Jiří Stratil: Vidím to ve svém profilu, díky za návštěvu!

ta Natrhouškova nadváha se mi zdá zvláštní, ale snad to vyběhá

Dobrá je, už aby tu bylo

první polovina se mi líbí více, ale celá mě nějak zvláštně fascinuje