Natrhouško

Jak se tak hrbím nad pomačkaným papírem, ruka se mi chvěje, inkoust v peru vysychá, prsty druhé ruky zajíždějí do vlasů, ty mezi nimi protékají jak stružky vody, a dlaň podpírá čelo nachýlené hlavy. Na stříbrné špičce se pomalu kupí černá kapka za kapkou, než skane, jak vodnatý plod na podzim odpadne, a v pravidelných monotónních intervalech ťuká do listu, kap kap, rozpije se v skvrně a zhyzdí kostrbatě vedené písmo předešlé. Zdrojem mého neklidu jsou ty oči! Palčivě žhnoucí zraky, které leč bych si přál, mi nedopřejí klidu.

Neustále mne sledují, jako by se mi zavrtávaly až do nejniternějšího sklípku duše. Patří Natrhouškovi, vypelichanému kočičákovi. Zmocňuje se mne nenávist, když zřím jak si spokojeně, stočený do klubíčka hoví na parapetě a v okamžiku, kdy zaskřípám perem, vyčítavě po mně šlehne hnisem lemovaným, s víčky sklíženým, okem.

Natrhouško se hrdě řadí mezi největší kočičí delikventy v okolí, pověst ho předchází na míle daleko a jen když své obézní tělo na malých, scvrklých tlapkách batolí středem ulice, každý rozumem dotčený tvor se dá šmahem na útěk. I řidiči kamionů šlapají na plyn.

Je to prachobyčejný netvor, zplozenec pekla, který si mou domácnost podrobil, ne nikoliv podrobil, uzurpoval, ujařmoval, před dvěma měsíci, když jsem si to na mol opilý, o boty chudší,- cena za alkohol překročila hotovost peněženky, avšak v dnešní době jak jsem se velice šťastně přesvědčil, nejeden filuta sklouzne k obchodu směnnému, jde-li o yeezy za dva panáky-, šinul domů. Ta bestie právě na to čekala, mile ba dokonce láskyplně na mně zamňoukala, jak něžný měla hlásek, počala se hřbetem lísat k lýtku a rozkošnicky vrněla, leč vše byla past nalíčená klamným tvorem, lstivým a zlotřilým, že to český jazyk nedokáže vypovědět, abych se ho ujal. Vzal jsem si ho domů, o Bože, jak jsem tehdy býval bláhový a jak neodpustitelnou CHYBU jsem vykonal, tak neodpustitelnou, že se ji nebojím zvýraznit velkými písmeny, nechť mé zraky nikdy nezapomenou.
Žil jsem si život, tak říkajíc na vysoké noze, sličná děva, tedy vrásčitá manželka, nenáročná práce, tedy čekání na pracáku, děťátko na obzoru, tedy vidina hladového krku navíc, jako bych nebyl sotva s to nakrmit sebe natož ženu.

Ale tu se povaha té kočky, ze všech koček nejstrašnějších, čímž nenarážím na apetit, začala projevovat, vsadila do rodinného pohodlí klín, opředla manželku vrnící pavučinou falše( přátelstvím) a to nejhorší, úplně mi vybílila účet,- za to z části mohl apetit.
Hned co se překotila přes práh, poněvadž to byla kočka (kulatá) co vydá za kočky nejméně tři, (do teď žiji v přesvědčení, že její mlsný jazýček ochutnal i -o Bože hrozím se to napsat- i něco jiného než whiskas granule a plnotučné mléčko,- je to venku a snad bystrý čtenář pochopí, že nemyslím, všelijaký sajrajt na ulici, ale členy vlastního druhu, kdyby ho k nim snad vědní obor přírodovědný mohl zařadit), vedl nekončící válku, krvelačný boj, proti veškerému nádobí, nezáleželo zda je to keramika porcelán či plast, které se v našem útulném příbytku nacházelo. A jaké jsme měli na naší straně ztráty, hrůza vypovědět, jednou v podvečer,- příšeří vyvolané mihotavým světlem svíčky, neboť někdo, kdo asi… rozkousal každý kabel, a to se honosil chrupem prohnilejším a zkaženější než můj stoletý děda s fobií ze zubařů, a my strádali v přítmí-, zrovna když jsme hostily rodiče mé milé, na moji květinku a celou rodinu porcelánového generála s květinovým vzorem vykresleným po celé šíři (vidíte i květiny nenáviděl), nejlitějšího nepřítele Natrhouška, spáchal tento dříve jmenovaný zlosyn, ďábel ve vyžraném těle kočičím, úkladný akt vraždy.

Vyčkával v koutě jako hutný stín a tu se objevila má zlatá s podnosem a japonskou čajovou soupravou z období Heian. Och moje ubohé údy, jejichž největším vytížením bylo mačkání kláves a chůze k lednici či na toaletu, nebyli dost rychlé, a Natrhouško se vyřítil jak blesk z čistého nebe i přes desítku kil nadváhy na každý decimetr krychlový, vrhl se manželce pod nohy, zapletl se jak jazyk stydlivého chlapce a všemu byl konec. Porcelán se roztříštil v střepy, rozličné skřeky od hysterické matky mé choti, která si vytrhávala vlasy i když měla paruku, i hrozivé vytí velmi chlupatého otce s velmi holou hlavou, na mne doléhaly, jako kdybych se ocitl v kině na béčkovém horroru, dejme tomu Halloween 5, a já se zhroutil, kolena mi zakřupala, špatné klouby víte, a poklesla u mé milé.
Chytil jsem ji za rozbitou, krví potřísněnou hlavu, nikdy nezapomenu, jak se jí vlasy slepily do snopců a jaký nechápavý, policie se vyjádřila idiotsky, výraz navždy ulpěl na její dětsky nevinné tváři. A mezi vším Natrhouško, a bůh mne zatrať, jestli pronáším lež, se vítězoslavně šklebil a olizoval ouško přimáčknuté k baculaté tváři zakrslou ťapkou.
Počal jsem náruživě holdovat opojným látkám, ponejvíce Radlerům, abych na dně sklenice našel zapomnění, a následně ztratil práci i každého přítele, a kolik jsem měl! Nejméně dva. Proto vás prosím, zbavte mne tohoto vtělení satana, volejte na číslo 744324567 a po ujištění, že jste s to mu poskytnout hrozné místo k životu jsem odhodlán slevit z původní ceny pěti tisíc padesáti tří korun českých. Kočka není očkovaná a asi má červy, tak bych doporučoval vyhledat veterináře.