sakra... proč tohle takhle nemůžou cítit i chlapi...
:-*
Jako bys četla moje myšlenky a prožívala moje pocity...
Skoro bych Ti přála, aby to tak nebylo... bolí to... ach jo... bolí... a je fuk jestli Ti je náct... cet... sát... Tohle chlapi nechápou... chtěla bych být chlapem... aby to přestalo bolet... :-(

človiček: absence prostého pevného objetí nás, co máme dost možná "čtyřikrát víc pocitových vjemů", přivádí na pokraj zoufalství... :-)
Děkuji, že si mi věnoval pozornost a zamyšlení

Lilyodjinud: mám velkou radost, že se našel někdo, komu se líbí... Díky za podrbání ega.... :-)

Stínová holka: děkuji, že sis všimla... pro mě je anafora tak nějak jako "duševní relax"... uvolňuje napětí... ve mně... ;-)

Trochublázen: těší mě, že si četl :-)

kmotrov: děkuji za komentář. Moc si vážím času, který si mu věnoval.

...jsem směšná... má podle mě velmi jasné opodstatnění...
Zklamala jsem Tě... chápu Tvou potřebu hledat stále něco nového neotřelého... avšak mně se to asi nedaří... snad příště

Jiří Dobrovský: hádej... kdo by stál o nenapravitelnou romantičku...? ;-)
Děkuji za nakouknutí.

Snad to tu čte...

iluze: děkuji :-*

Jak to říct... neznám bolavější pocit, než když je "někdo" přímo vedle tebe a ty přitom cítíš obrovský pocit osamění... to je pak člověk (třeba já...) raději skutečně úplně sám... to potom totiž má pocit osamělosti alespoň jasné opodstatnění...
Je to tak pro tebe srozumitelné?

kmotrov: máš pravdu, tedy je lepší. Děkuji

Hanulka: děkuji za nakouknutí.
Mrzí mě, že je pro Tebe aktuální :-)

Leslie: toužím po přísné nemilosrdné kritice... :-)

až potoky slz protečou
pařezy staré pokvetou
možná...

Severak: omlouvám se za matoucí kopec symboliky... někdy jsou takové dny... týdny... měsíce... a dost možná i roky...
:-)
Děkuji za nakouknutí

popadla mě a nečekaně zahodila do hluboké nostalgie...
Líbí se mi... moc!

Čas mým stavům zádumčivosti dal podivnou patinu... jak jinak si vysvětlit, že se zcela nečekaně v očích okolí proměnila kalně čistá melancholie v "krizi středního věku"? Jak nespravedlivé... jak ponižující... :-D

Vlastně Ti tak trochu nejspíš závidím... :-)

...a ještě složitější je to pak s následnou bolestí duše či srdce (jak kdo myslí)...
...čím víc potřebuješ a hledáš konec takové bolesti, tím víc je její konec v nedohlednu...

Mě příroda neděsí. Děsily by mě spíš ty botky z krokodýlí kůže.

Jako vždy... děkuji za milé pohlazení. Ráda Vás čtu :-)

Také toužím po vláze... a jak se zdá, jsou nás zástupy... zástupy žíznivých...
Známě bolavá miniatura... kéž by nám už zapršelo... snad se vykvetlá růže nezmění v ostnatý drát... :-)

Leslie: těší mě, že zaujala.

PS:
Ano, je to můj hlas, ale myslím, že jsi až příliš laskavá k mé amatérské nahrávce jen tak na mobil... :-)

Možná to ve mně vyvolalo pocity jiné, než byly ty, které Tě vedly k napsání tohoto "šeptavého výkřiku"... přesto cítím souznění... souznění se slovy, ve kterých jsem se našla :-)