WinePoet: Moc děkuju :)

Dandy: Děkuju :D Tu už jsem dlouho nečetla! :))

Dandy: Děkuju! :)

Dandy: Děkuju :)

človiček: :D :D Díky, byla to dřina :))

:D :D krásně vyjádřeny krásy světa, jen kdyby ta civilizace tolik nelezla na nervy :D

slavek: Vlastně se té zemi přezdívá "pás ohňů" :) Byla jsem v Ekvádoru. Ale ta báseň je o přítomnosti a jak se cítím po návratu tady v Čr..

Neu: No tak je báseň myšlená. Ta báseň je o tom, jak se cítím teď v Čr. Nějak nevím, co s tím.. ;(

Z nitra: V Ekvádoru, žila jsem vysoko v horách 3800 mnm v malé vesnici, kde žijou potomci indiánů.. Ta báseň je o tom, jak se cítím teď tady v Čr po návratu. Tam to naopak bylo asi až moc živý.

Miňko: Děkuji!

Miňko: Děkuju.

Miňko: Chápete správně :)

Miňko: Asi to lítalo ve vzduchu :))

Miňko: Aha, tak to víte líp než já, jaké to je ;)

Miňko: Díky :)

Miňko: Ano, je, děkuju.

Miňko: Děkuju :)

Miňko: No.. právě. Teď, babo raď, ponávratový šok velký :/

Hmm musela jsem přemýšlet a vžít se do situace.. Skvělá báseň. Předpokládám, že mluvíš o situaci, kdy ztratíš kontakt se středem a vcucne tě vír pochyb, že člověk u toho ztratí veškerou soudnost a racionalitu. Musím říct, že v takovou chvíli najít znovu půdu pod nohama je docela náročný.

:D