Líbí se mi intimita, kterou dáváš na odiv. Je upřímná, poklidná i bolestná, slastná i hořká.
Jen ten název mi na ní nesedí. Je to jako bys na místo, jež je krásné jemným světlem zšeřené místnosti, posvítila lampičkou. Přijde mi, že je pro Tebe ochrannou hradbou, že za něj schováváš city, jež v Tobě básničku vzkřísily. :-)

Chronoss: Řekla bych, že tak trošku obojí. :-)

Podle mne ať už jsou lidé ztracení či zatracení, rozhodně to neznamená, že je s nimi konec. :-) A až si tohle uvědomí... :-)

Děkuju za odpověď. :-)

Možná že výsledná utopie je až příliš namočená v mořích neodhalené podstaty. Někteří z nás ví, kdo jsou. A právě těch pár zabraňuje zániku lidstva.
Stojí za to ho zachraňovat?
Když se podíváš na toho, koho miluješ, víš, že ano.

Třeba lidstvo jako celek vyléčit nelze. Ale zaměřit se na jednotlivce není zas tak nereálně vypadající úkol. :-)

Někdy jsou nejcennější střípky také ty, co se obtížně hledají ve změti použitého skla. Azrael našel ty své na okraji věčnosti, zahalené do červánků a polibků, na okraji věčnosti ukryté v několika minutách.
Možná kdyby ona věčnost trvala ještě o chvilku déle, tak bychom si jí tolik nevážili.. :-)

Líbí se mi poslední dvojverší.
Je vážně ztracený? :-)