jelen má zatím klid někde jinde. zmizel a nechal po sobě nejen ořechové sušenky.

super, a teď se mi chce jít někam ven, ráno a daleko od lidí.

Lasak: to bude nejspis tim, ze jak uz nazev napovida, je to tezce inspirovane :')

Náčelník Holá Ruka: Čárky nepíšu. Tečka.

Myšlenek je více, a záleží na tom, kterou si vybereš.

Anglicky je tam jedna slovní hříčka, která v češtině nefunguje, a citát z Walden, který chci nechat v původním znění.

Vidím, že slova byla celkem zbytečná.

Místo, kde se vítr obrací.. taky bych ho chtěla najít.

Náčelník Holá Ruka: Ups, ono se to zkopírovalo dvakrát a neoznačilo tě to.

Útočně to neberu (korelace neznamená kauzalitu, žejo) a ráda se pokusím svou volbu stylistických prostředků osvětlit. Je ovšem třeba poznamenat, že dílo si hleÚtočně to neberu (korelace neznamená kauzalitu, žejo) a ráda se pokusím svou volbu stylistických prostředků osvětlit. Je ovšem třeba poznamenat, že dílo si hledá čtenáře, a ne každého osloví. Ráda bych tady citovala závěrečnou pasáž ze Stehlíka od D. Tartt, ale jsem ve vlaku, a knihu u sebe nemám. Pokud chceš, můžeš si ji dohledat.

Češtinu, angličtinu a latinu kombinuju, protože se s nimi každý den setkávám a inspiraci čerpám právě ze svého každodenního života. Některé myšlenky přicházejí v jednom, některé v jiném jazyce. Některé se do jazyka jiného přeložit nedají, některé ano (byť, vzhledem k odlišnému kulturnímu pozadí obou jazyků, poněkud nepřesně.)
Také nevím, proč by mělo vadit, že latina je "mrtvý" jazyk. Čeština už taky byla na vymření, a řekla bych, že vzhledem k množství písemností, studentů klasické filologie a odborné latinské terminologie ve všech oborech zná dnes daleko více lidí základy latiny, než třeba češtiny. Jako bývalá lingua franca Římského impéria má bohaté kulturní pozadí - a to nepočítám pozdější konotace středověkého písemnictví.
Taky zní moc hezky.

Podle Sapir-Whorfovy hypotézy (hypotézy! Nejedná se o fakt.) existuje vztah mezi tvary našich myšlenek a tvary našich slov. Stavět z nich jako z kostek na koberečku experimentální tvorby mě baví.

Na začátku tvrdím, že neumím psát osobní básně. To se dá pochopit dvěma způsoby. Buď "nejsem schopná psát osobní básně" nebo "nejsem dobrá v psaní osobních básní" - druhou interpretaci z tvého pohledu nesrozumitelnost tohoto díla potvrzuje. Nicméně, básník nemusí vždycky mluvit pravdu.

Čárky nepíšu, stejně jako nepoužívám velká písmena. Nevedu čtenáře ke "správné" interpretaci dvoj(či více)smyslného výroku. Ať si sám zvolí, co si myslí. (To je kus metahemeralismu, nebo taky doslovně dotažená postmoderna.) Takže v odpovědi na tvou otázku, jak se rozhoduju kam dám/nedám čárku - docela jednoduše. Nedám ji tam.

Co se významu týče, je to experimentální stavebnice z věcí, které se mi staly a z myšlenek, které mě napadly během tohoto týdne. Tímhle způsobem jsem je dala dohromady, a teď je můžu zpětně třídit, nebo sledovat, jak by mohly interagovat jedna z druhou, nejen v mé mysli, ale i v myslích jiných lidí - čtenářů.

Báseň jsem editovala asi 15 minut. Možná víc, byla jsem si mezitím uvařit kafe.

Na konec jsem chtěla hodit nějakou deep otázku, třeba: musí mít báseň smysl? Narativ? Nakolik je autorova interpretace nadřazená té čtenářově? Je vůbec?
Ale ono by to asi bylo zbytečné.

Díky za komentář. Potěšil by mě asi víc, kdyby se vztahoval k obsahu, ale tough tittiesdá čtenáře, a ne každého osloví. Ráda bych tady citovala závěrečnou pasáž ze Stehlíka od D. Tartt, ale jsem ve vlaku, a knihu u sebe nemám. Pokud chceš, můžeš si ji dohledat.

Češtinu, angličtinu a latinu kombinuju, protože se s nimi každý den setkávám a inspiraci čerpám právě ze svého každodenního života. Některé myšlenky přicházejí v jednom, některé v jiném jazyce. Některé se do jazyka jiného přeložit nedají, některé ano (byť, vzhledem k odlišnému kulturnímu pozadí obou jazyků, poněkud nepřesně.)
Také nevím, proč by mělo vadit, že latina je "mrtvý" jazyk. Čeština už taky byla na vymření, a řekla bych, že vzhledem k množství písemností, studentů klasické filologie a odborné latinské terminologie ve všech oborech zná dnes daleko více lidí základy latiny, než třeba češtiny. Jako bývalá lingua franca Římského impéria má bohaté kulturní pozadí - a to nepočítám pozdější konotace středověkého písemnictví.
Taky zní moc hezky.

Podle Sapir-Whorfovy hypotézy (hypotézy! Nejedná se o fakt.) existuje vztah mezi tvary našich myšlenek a tvary našich slov. Stavět z nich jako z kostek na koberečku experimentální tvorby mě baví.

Na začátku tvrdím, že neumím psát osobní básně. To se dá pochopit dvěma způsoby. Buď "nejsem schopná psát osobní básně" nebo "nejsem dobrá v psaní osobních básní" - druhou interpretaci z tvého pohledu nesrozumitelnost tohoto díla potvrzuje. Nicméně, básník nemusí vždycky mluvit pravdu.

Čárky nepíšu, stejně jako nepoužívám velká písmena. Nevedu čtenáře ke "správné" interpretaci dvoj(či více)smyslného výroku. Ať si sám zvolí, co si myslí. (To je kus metahemeralismu, nebo taky doslovně dotažená postmoderna.) Takže v odpovědi na tvou otázku, jak se rozhoduju kam dám/nedám čárku - docela jednoduše. Nedám ji tam.

Co se významu týče, je to experimentální stavebnice z věcí, které se mi staly a z myšlenek, které mě napadly během tohoto týdne. Tímhle způsobem jsem je dala dohromady, a teď je můžu zpětně třídit, nebo sledovat, jak by mohly interagovat jedna z druhou, nejen v mé mysli, ale i v myslích jiných lidí - čtenářů.

Báseň jsem editovala asi 15 minut. Možná víc, byla jsem si mezitím uvařit kafe.

Na konec jsem chtěla hodit nějakou deep otázku, třeba: musí mít báseň smysl? Narativ? Nakolik je autorova interpretace nadřazená té čtenářově? Je vůbec?
Ale ono by to asi bylo zbytečné.

Díky za komentář. Potěšil by mě asi víc, kdyby se vztahoval k obsahu, ale tough titties.

while heads up in the clouds - s hlavami v oblacích, right? jenomže když tam nedáš sloveso, tak to while tam nesedí takže buď eg while our heads were up in the clouds nebo with heads up in the clouds. sémanticky je to trochu matoucí když ty hlavy nemáš přivlastněné, protože heads up je fráze pro v pozoru, ve stavu zvýšené pozornosti, takže mi to tam trochu drhne.
steps we made je ok
to reach over the skies - reach over je vyloženě ten fyzický pohyb když se pro něco natáhneš - natáhnout ruku pro nebe by bylo hezké, nicméně to by bylo buď reach for /the skies/ nebo reach over for the skies by taky šlo... nevím, celá ta fráze mi nedává smysl, cos tím myslel

those stands we'd taken - znova, nevím cos tím myslel. postoje, které jsme zaujmuli?

meant, asi překlep

does it hurt when you set your mind on it? - znova, nechápu frázi. to set one's mind on something - zaměřit se na něco a pak za tím jít, do kontextu se to nehodí. bolí to když se na to (tu bolest) zaměříš?
or did at least? // or did it at least - kdy?

someone's, taky typografie, possessive genitive 's is what you're looking for, not plural.

netvářím se ublíženě, tvářím se iritovaně. máš tu napsanou maximální kritiku, tak maximálně kritizuju.

kosti roznesou škůdci
ty lišky podšitý
a ve květech bude vonět rým


mi strašně připomnělo jednu písničku kterou jsem asi před půl rokem poslouchala na repeat.

boží

mám takový pocit, že had you felt it je hypotetický minulý subjunktiv. Pokud se ptáš, jestli to taky cítila, bylo by to 'have you felt it'

while heads up in the clouds
/../
to reach over the skies/
those stands we'd taken

nedává gramaticky moc smysl

minulý čas od mean je meant

nechce se mi pokračovat, fakt ne.

nevím proč si všichni myslí, že když napíšou banální báseň v cizím jazyce, který neumí dostatečně na to, aby nedělali hrubky, bude najednou méně banální.

Velice ráda! :D

Na hru bych koukla, pripomina mi trosicku puerovy Óky, studentskou recesi. Formatovani by mohlo byt prehlednejsi, ale rekla bych ze pro cteni to takhle staci :)

Za čárkou se píše mezera, rýmy kulhají, nedávala bych je vůbec, "kterýho" mě bolí. Nápad nice, provedení nic moc, ať už co se básnické formy nebo formátování týče.

Ale jo, templáři jsou svině.

Kostní moučkou pohnojíš nějaké hezké kytky. Tak.

Jo!!!

//mimochodem, tim Donnem jsi me fakt potesila

Myslim si, ze hyggelig sraz skutecne byl a jeste stale zpracovavam dojmy. Moc se mi libi prirovnani Yany 'ktera vsem vidi do duse' ke Galadriel (ale ve tretim veku, ne jako Artanis ;) ) a fotky ten text krasne doplnuji

Až na to srdce v předposledním verši, které to celé trochu sráží, je to skvělé. Hlavně "táhnou hastrmani"
Stýská se mi po Odře.

Singularis: Lasak: napsala jsem tělíško, protože jedna z prvních básní, které jsem kdy na psancích přečetla, je tahle https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=7043-modlitba a nějak to se mnou zůstalo. ale že šišlání ašočiuje glumíška, to plně chápu.

rozhodně je to metahemerlismus, už díky olze hepnarové zobecněné na pojem s malým písmenem. celkově na mě působí tak, že by se dalo deklamovat, hlavně

vynesen byl horlivý rozsudek, ne smrti, ale života, života poustevnických deprivantů; mohou zabít stovky mužů, ale již nezískají ty, po kterých touží, neboť smrt je nejneúprosnější z nejneúprosnějších

a možná jsem ovlivněná dnešní četbou ursuly le guin, ale grendelové mi zní jako mimozemská rasa, která se snaží naším jazykem sdělit svou realitu.

bavilo mě číst a líbí se mi, akorát bych možná zarovnala vlevo pro pohodlí čtenáře, ale zase takhle to má specifickou estetiku, která je možná důležitá.

Sedla jako facka do situace, moc hezká, kontextuálně smutná.

Jajaja.

Ale Rejvíz je hezký, byla jsem tam jednou jako pískle a pamatuju si spoustu zelené.