elisza: Děkuji za komentář, budu o tvé kritice přemýšlet.:)

Dovolím si lehkou impertinenci: kdo že je nemehlo?

Amelie M.:...tak to mne těší :)

Dobrý, líbí se mi.

Amelie M.: Amelie M.: Děkuji, Amelie, kromě slabin, kterých asi bez potíží mohou čtenáři subjektivně nalézt řadu, má tato básnička i záměrnou slabinu. A to tu, že jsem kvůli demonstraci této formy rytmickou báseň "odrytmizoval", což činí někdy autoři (včetně mě) záměrně, jindy z vlastní neobratností (taktéž toho nejsem ušetřen). Nevím, zda-li tě to zajímá, ale takovéto dvě podoby má i bezrozměrný verš ve středověké literatuře. V Dalimilově kronice je to v podstatě paskvil, vzniklý neobratností autora (možná nějakého opisovače), kdežto v eposu o Tristanovi a Isoldě je to pokus o vymanění se ze zaběhlého metra. Na to jsem samozřejmě nepřišel já, ale v předešlých dnech jsem si tuto literárně-vědeckou úvahu ověřil. A fakt to tak vypadá.:)

Chápu v anotaci zmíněnou universálnost myšlenky, ale já si v této básni představuji svého starého psa a sedí to. Je-li tato báseň infantilní (což si nemyslím), jsem v tomto směru infantilní i já.

Yana: Děkuji , Yano, těší mne takový komentář.. Nerad bych vyvolal pocit ve čtenářích této "edice", že formy, a s nimi spojená teorie, jsou podstatou všeho. Nikoli. Je-li báseň dobrá a má-li svým čtenářům co říci, pendrek záleží na formální stránce věci, tím spíše na teoretickém rozboru. Je to spíše pro zajímavost a pro zpětné uvědomování si skutečnosti, že píši-li poezii, jsem básník(řka) a používám tedy vědomě či nevědomě nějakou techniku. A jak i ty píšeš, je to dobré vědět. Asi tak, jako někdo může hrát (i velmi dobře) na piáno bez znalosti not. Jiný může znát noty a hrát pod psa. Asi většina lidí se v tomto případě přikloní k názoru, že je nejlepší dobře hrát a znát noty. V případě poezie si s takovýmto obecným míněním nejsem úplně jistý. :)

celkově se mi ta báseň líbí, jen mne trochu ruší takové ty polorýmy (naděje/nezahřeje, nekončí/umlčí). Možná by pro mě bylo lepší bez nich, nebo s plnými rýmy, nevím.

hezké a formálně harmonické, možná jen na tak krátkou báseň mnoho motivů, ale to je jistě daň z nutnosti použít zadaná slova.

Moc hezká báseň plná krásných metafor, výrazů a harmonické melodie

...a tobě budiž přána hezká dovolená :)

hledač:Děkuji

Do deštivého rána devět veršů plných slunce.... moc hezké

Yana: Děkuji moc za komentář

shane: Já o vaší skupině, ani tvém zadání, Shane, nic nevím...ani mi do toho nic není. Vyjadřuji se zcela obecně: vezmeš-li si ruce Villonovy (nebo třeba Horáčkovy) balady najdeš u nich většinou schéma, které jsem uvedl a všechny budou mít poslání. Ale každý si může psát balady, jaké chce, jen asi nebudou villonské.

Shane, čistě formálně mi tvoje villonská balada přijde taková nevillonská. Kombinace třech rýmů, což je v pořádku, je v dost neobvyklém schématu ABABBCBCACAC. Obvyklé schéma je ABABBCBC a pokud je strofa delší, dvanáctiveršová je asi maximum (vyjma Villonových dvojbalad), tak se protahuje část schématu AB. Inovacím se samozřejmě meze nekladou, ale právě u villonské balady má to klasické uspořádání podle mého názoru smysl.
A konečně, proč tam není poslání? Bez něho se, myslím, tato forma neobejde.
Na druhou stranu oceňuji klasický přístup k obsahu balady, k volbě slov a obratů.

korálek: Děkuji

Moc se mi tvá báseň líbí, mnoho zdejších autorů se o podobný typ poezie pokouší, u málo koho je to pro mě čitelné.
Timothy měl dobrý postřeh, Majakovskij psal (když právě nešílel nebo nepsal agitky) podobným stylem.
Dobré překlady jistě existují. Spíše než Taufera bych doporučil Mathesia.

Sameri: V kuchyni jistě ne, v té symbolické rovině snad ano, alespoň doufám. Děkuji za komentář.

elisza: Já ti dám "pokulhává"...:) No, skoro až kulhá