Zajímavá forma ,Amelie, jen jako úvaha mi to přijde příliš abstraktní a nekompletní. Spíše je to báseň v próze. Tam mi však trochu "překáží" ty deklarované závěry. Možná ti přijde zbytečné zabývat se kategoriemi, ale já si myslím, že i autor by se měl zamyslet, co vlastně chce nebo chtěl stvořit. :) Toto tvé dílo mi přijde někde na půl cestě.

korálek: děkuji

Zamila: Děkuji za zastavení

taron: Děkuji, taron, s někým o poezii , s někým o cestování. Některé zážitky jsou poezie, jiné jako horor.

Amelie M.: Děkuji, to mě těší

Jel bych hned. Před pár lety jsem byl na čundru "vedle" v Kostarice a byla to taky taková nádhera, pohádková příroda,sopky, horské pralesy. Tak třeba ještě někdy..., ale na Šumavě je taky pěkně

Pěkné a milé

Orionka: ...tak asi takhle to bude nejschůdnější, co myslíš?

Přemýšlel jsem chvíli, jaký les a jaká mlha a pak jsem si všiml - Oruro. To je Bolívie. Tam bydlíš?

Homér: Správný tip: Lékaři bez hranic, ale nejsem lékař, jsem biochemik a ti píšou jak diví :).
Na Kilimandžáro nebo do Jihoafrické republiky na safari bych docela rád, ale tam, kde jsem byl, tam už mě nikdo nedostane.
Tys tam byl jako turista?

Souhlasím s PIMPem, pokud platí to, co je napsáno ve tvém profilu a máš li to ze sebe, tak fakt dobré.

Homér: Dvakrát, Homére, jako turista krátce u Rudého moře. To jsem si s černochy moc neužil, spíše s Araby. A jednou pracovně ( téměř rok) a to jsem si zkušenosti s černochy vybral na "několik životů dopředu". Moc pozitivní tedy nebyly. Jižní Súdán je nešťastná, prokletá země.

Homér: Byl jsem v Africe, ale s básničkou to asi nesouvisí.:)

Orionka: Ten název, jak jistě tušíš, je taková hříčka, s Afrikou se mi šedá také nějak nespojuje, pouze s těmi tlustokožci. S tím gramatickým hlavolamem jsem si, jak asi také tušíš, hlavu vůbec nelámal.:) Žádného mužského životného slona v textu nevidím, píšu tvrdé a jdu od toho...:) Někdo tam něco odtroubil a serval, ale kdo to sakra byl? Pomóóóc!(mi)

Devils_PIMP: Děkuji, vadilo by mi to jen kdyby´s napsal blbé a nenapsal proč. Takto jsem potěšen.

Orionka: Ano, to jsem měl přesně na mysli,ve společensky angažované básni jde mimo jiné taky o podstatu věci, exaktně vyjádřený názor. A to se povedlo. Ta báseň má myšlenkový i stylistický řád, sluší ji tedy i ten formální:)

Souhlasím s oběma dříve komentujícími. S Orionkou ohledně zpracování a s PIMPem ohledně zbytečně tuplované růže. Zrovna na to slovo jsou asi jiné rýmy, které by podstatu nikterak nezměnily. Výsledný dojem je však hezká báseň. :)

Karel Kryl v sukni. :) I s ohledem na to, jak je těžké napsat společensky angažovanou báseň tak, aby nebyla banální či směšná, dobré. Trochu nerozumím, zrovna tady, vynechání interpunkce, ale není to jistě důležité a je to věc pocitu.

Moc hezká báseň, Orionko. Jeden rým procházející celou básní bývá, pro mě nepochopitelně, v "moderní" poezii vnímán jako určitý anachronismus. Rýmy jsou obecně jen dobře a špatně rýmující se, jejich násilnost a obehranost vytváří hlavně kontext,vzdálenost a vazba. Tyhle sedí jak prdelka na hrnci. Mně jen, bůh mě netrestej :), jazykově nesedí poslední dva verše. Mám na mysli adjektivum neviditelné a adverbium snadno. Pouvažuj nad tím...:)

vanovaso: Orionka: taron:
Než jsem se rozhoupal ke komentáři této dobré úvahy, bylo téměř vše, co jsem chtěl napsat, řečeno. Věcně i emotivně, s nadhledem i osobně.
Dovolím jen jednu myšlenku:
Umělecké dílo, báseň nevyjímaje, vzniká v podstatě na zakázku. Na jedné straně může být zákazníkem vydavatel zastupující lačné čtenáře, ale také mocenský aparát, na druhé malá skupina lidí nebo třeba jen jedna konkrétní osoba. Možná mohu být zákazníkem i sám sobě, báseň se stává třeba ventilem mých problémů a emocí. Pokud ji ovšem zveřejním, získává v tu chvíli další zákazníky a já to v tutéž chvíli musím vzít v potaz.
Umělecké dílo, báseň nevyjímaje, se dá kromě nekonečného množství subjektivních měřítek hodnotit i objektivně. Každý, kdo báseň zveřejní, s tím musí počítat.
Dá se napsat kvalitní báseň na oslavu diktátora, dá napsat špatní báseň jako vyznání milovanému člověku, dá se podlehnout dočasnému módnímu trendu, dá se kopírovat archaický styl. Každý asi cítí tu svoji parketu i to, co je schopen „skousnout“.
Nerozumím však příliš postoji: „Vytvořil jsem dílo ze svých nejintimnějších emocí, dal jsem ho k dispozici několika stovkám čtenářů a míním, že se oni k němu nemají co kriticky vyjadřovat, protože jsou to moje emoce, a co oni o nich vědí…“
Pišme, komentujme a vnímejme komentáře (jsou li slušné a zjevně dobře míněné). Připusťme si, že z krásného materiálu se dá vyrobit zmetek a obráceně. Emoce jsou emoce. Báseň, jako každé umělecké dílo, má svoji řemeslnou podstatu. A všechny aspekty mého díla, jak už bylo řečeno, určují ti ostatní, ne já.