Antiadvedtní kritika mě, jako nepřítele komerčních vánoc, oslovila. A o to, předpokládám, šlo. Poezie nemusí vždy jen hladit, rozněcovat fantazii ,jitřit prchavé emoce...
Ladila by mně k tomuto žánru uspořádanější forma, ale rozumím tomu záměru.

ŽblaBuňka: Děkuji

Orionka: forma je "vpoho", k obsahu jsem se vyjádřil. Nic lepšího ze mne již dnes nevypadne, vypadne - li kdy vůbec někdy něco a vůbec . :) Povedla se více než je zdrávo. :)

Nebýt ženou, šel bych se opít, nebýt mužem, byl bych ženou... a šel bych se opít. Jsem mužem a jdu se opít.
Tohle mi nedělej...:)

Děkuji, metafora zahrady je jakousi mojí souputnicí. Ty zahrady jsou jakousi alegorií...světa, života... co já vím... :)

shane: Tak jak říkáš.... Skvělé :)

Nedávno jsem zde diskutoval a psal jsem něco podobného, co ty. I já mám rád verše, u kterých mám pocit, že forma je kvůli obsahu a ne obráceně. Psal jsem kdysi i ve volném verši, ale snad věkem se vracím k takové té klasice 1. pol. 20 století :). Ale třeba je to přechodné.
Každopádně děkuji.

Ailin: děkuji, zahrady, to je moje a zpustlé nejvíce.

elisza: Děkuji, to se ti jenom tak zdá

Lenča: děkuji

vanovaso: děkuji

shane: To je v pohodě :)

Hezké, trochu wolkrovské..., jen snad: průzračně bosý/
tančí po stéblech trav - to trochu jazykově nesedí. Kdo tam tančí po těch stéblech?:) Mělo by tam asi být buď : "bosé", což se nerýmuje nebo tančím, což se rýmuje, ale narušuje to smysl. Promiň mi šťourání. :)

ta"jemna": děkuji

pramálo zkruší, když k uším mi jak šípy z kuší dolétnou slova , jež sluší mé duši. :)

Pro mě moc povedená báseň, v úsporných náznacích je emoce i myšlenka. Jen takový subjektivní pocit: jak jsem báseň četl, úplně jsem se těšil, že poslední slovo básně bude svázané s nějakým veršem z její první poloviny. :)

Řekl bych, ukázkový příklad toho, jaký je rozdíl mezi básní a textem v hudbě (říkám to záměrně tak, protože to není standardní písňový text). Prostá báseň by mě asi moc nechytla, takhle dobrý...

Amelie M.: Vlastně jsem nechtěl říci nic jiného, než jsem řekl. Nechtěl jsem ani sepsout tvoji tvorbu, naopak, řada tvých věcí se mi moc líbí, nechtěl jsem tě ani nabádat k učesanosti. I když tak nepíšu, mám rád volný verš i třeba hodně abstraktní malířství. Mám jen občas takový nepěkný pocit ze současné poezie (a nejen poezie) a zrovna jsi to odnesla ty. :) Víš, nemám rád v umění (to, co děláme je v tom nejširším slova smyslu umění) předstírání, zvláště předstírání hloubky, myšlenky, emoce. Nedovolil bych si tvrdit, že jsi něco takového udělala, nebo snad dokonce normálně děláš, jen jsem měl z té básně takový pocit. Myslím, že i „umělec“ má určitou odpovědnost za to, co stvoří. Neměl by si dělat ze svých čtenářů, diváků a posluchačů legraci, protože ti si ji často za sebe dělat nechají. Třeba proto, aby se neztrapnili, nevypadali jako zabedněnci. Tak to je celé. Ber to, prosím, spíš jako takovou úvahu na dané téma, než kritiku tvého díla.:)

Tak nevím, někdy mi zdá, že i dobří básníci (stejně jako malíři) náhle získají pocit, že když z nějaké těžko představitelné pohnutky dají cokoli na papír (nebo na plátno), bude to báseň (nebo obraz). Já si myslím, že poskládaná slova nejsou ještě básní a rozlité barvy nejsou obrazem. Možná jsi nad tímto dílem mnoho přemýšlela, skládala nálady a emoce, a já ti křivdím, ale na mě to působí tak, že jsi "nastříkala barvy na plátno" a teď si tam najděte tu poezii a hloubku. Kdo chce najít, někdy najde. Upřímně jsem se o to snažil, ale myslím, že tam žádná není. Píšu nerad negativní komentáře a píšu je jen tehdy, když si myslím, že to má nějaký smysl. Promiň. :)

Je to hezké čtyřverší, možná škoda, že jen čtyřverší, trochu to na mě působí jako vytržená sloka z delší básně takového nezvalovského střihu. Ale nejvíce oceńuji, že je tato báseň jiná, než ta předešlá, než ta předpředešlá a... Spousta poetů tady napíše podle jedné úspěšné básně deset dalších jako přes kopírák a to je škoda.Ty se svojí invencí bys měl zkoušet kdeco.