Yana: Děkuji, taky to vnímám jako realitu, kterou bychom sice radši neviděli, ale... prostě i tohle jsou Vánoce, aspoň občas a aspoň pro někoho.

Severak: Tak to já - možná překvapivě :) - Vánoce moc ráda. Ale to mi vůbec nebrání napsat o nich z jiného pohledu. Tvůj pocit naprosto chápu ;-)

Zamila: Dík za komentář. Co myslíš vzdálenými slovy? Nešlo o pohanu, ale o jiný pohled na Vánoce. Takže asi je to jednostranné, máš pravdu, stejně jako jsou jednostranné i básně s andílky a zvonečky - tohle je prostě jiný úhel, klidně mu říkej rebelský :). Ale nejsem rebel programově, spíš mě baví zkoušet různé a pořád nové věci. Že se to nelíbí každému, je přirozené, tak už to chodí. Ale jakým způsobem tvořím a že to takhle nefunguje, to je tvůj subjektivní názor :).

Amelie M.: OK, dík za komentář, zkusím se polepšit :).

ta"jemna": moc děkuji :)

Hezky vyjádřeno, zaujala.

Zaujalo mě proutěné nebe, ale marně se snažím ten obraz s něčím propojit. Jak jsi to myslel?

To je zajímavý nápad. Je zvláštní, jak ty názvy hezky ladí, splývají spolu i s tvými díly, prostě je to jeden a ten samý materiál. (Já bych všechny svoje názvy určitě použít nemohla, to by bylo jako když pejsek s kočičkou vařili dort :)). Jo, dává to smysl.

Amelie M.: Tos trefila, taky chystám jednu adventní, ale to bude drsnýýý :D

Taky přeji hezký prosinec, slaďounku :).

Opravdu hezky napsáno. Tento problém se opakuje celé lidské dějiny, některé jemnější doby a kultury ho prožívají více, jiné nad ním mávnou rukou. Málokdo má odvahu stát se mučedníkem, pud sebezáchovy většinou funguje spolehlivě. Psychické následky jsou ovšem jiná věc... právě ty byly jedním z důvodů, proč Němci za války zprůmyslnili vraždění... Kolik mrtvých bylo v tomhle masakru?

Je zvláštně podmanivá. Taky mě ruší ten nespisovný tvar a asi mám málo fantazie představit si v zadýmeném pokoji vůni fialek. Ale to je možná právě dobře, tyhle zvláštnosti tvoji báseň odliší a zaujmou.

Jiří Turner: Píšeš v hádankách, tohle mi nedělej :). K obsahu a formě by nebylo nic? :)

puero: Až teď čtu pořádně, to tvoje nebýt mužem jsem přehlídla, promiň. No já jednak myslím, že můžeš těžko tvrdit, že víš, co bys cítil jako žena.
Zároveň nemyslím, že by ich forma bránila vcítit se do básně a říct si: to je o mně, jako bych to psala já.
A za třetí - ich forma mi v tomto případě připadá citlivější. Je to ožehavé téma, pro někoho osobně nepříjemné. Ich forma dává možnost nebrat báseň jako útok na sebe, ale jako zpověď někoho jiného.
Prostě chci zasáhnout, přesně téma pojmenovat a uchopit z osobního pohledu, ale nechci nikoho ranit.
Teď jsem se do toho asi trochu zamotala, snad rozumíš :).

puero: Dík za názor. Já to chápu jako výsostně ženskou báseň, vůbec mě nenapadlo, že by ji na sebe mohl vztáhnout i muž. Jak by tvoje břicho mohlo být jalové? A celé je to v ženském rodě.
Kdybych tam dala "v jalovém břichu", vyznělo by to obecněji, ale zároveň odtažitěji, možná i útočněji, mohlo by se někoho dotknout. Ich forma tomu dává ten úhel pohledu a to vyznění, o které mi šlo, aspoň to tak cítím.

DDD: Moc děkuji. Ten konec je schválně napsaný takhle, aby zasáhl. A ich forma je tam ze stejného důvodu :).

DDD: To má jméno má svoje kouzlo, člověk v něm opravdu slyší hvízdání větru.

Krásná metafora. Připomnělo mi to, jak jsem kdysi chodila na přednášky z psychologie a pan profesor vždycky říkal: vaše mysl je jako zahrada, musíte se o ni starat, pěstovat si krásné květy a nenechat zpustnout. Ale já mám pro zpustlé zahrady taky slabost :).

Ta je krásně tajemná, vybájená, včetně toho větru... to jméno jsi vymyslel?

Snad spousta, ne? Přemýšlím, jestli má ta gramatická chyba nějaký básnický smysl, ale nic mě nenapadá.