Jenom postřeh. Celkem často zmiňuješ fyzickou krásu své dívky (nebo dívek, co já vím), fakt je pro tebe tak důležitá? Nějak mi tohle povrchno nesedí k tomu, co jinak píšeš.

No jo, taky zrezavíme. Memento mori. Dušičková by se mohla jmenovat.

To křupání je obrazný, stejně jako oči nejsou drcený doopravdy, ale když se drtí, tak to křupe :). Moc děkuji!

Hořká, ale fajn. Smutek okořeněný sebeironií je pro čtenáře stravitelnější. (Ale možná je to jenom můj pocit a někdo má čisté smutnění rád.)

Krásná. Smutná, ale tak bezbolestně, nostalgicky, smířeně.

Na povídku hodně stručné. Spíš obsah povídky ve třech větách rozdělených do čtyř veršů (což je u povídky taky divné).

Začátek se mi líbí, ale potom mě ruší přechody z rýmů do nerýmů a zpátky. To už je lepší se na rýmy vykašlat, než takhle polovičatě.

Vstříc sýře?

Pobavilo, tahle depka se neschovává, ale pózuje se vztyčeným prostředníkem. Marnost vyskočila na mladého hřebce a zatančila rodeo.

Krása. Má zvláštní vnitřní řád, na první pohled nepostřehnutelný, výborně ladící s obsahem. Obrazy ze slov mě přenesly taky do kopců.

Je hravá a zároveň hluboká, oslava svobody a volnosti, líbí se mi. Krásně recituješ. Jenom jedna drobnost mě zarazila, do "verše to se nám nestává" by mi logicky pasovalo spíš "jim".

Moc se mi líbí, slova a obrazy jsou jako kulisy na scéně, ale samotný děj se schovává až z nimi a divák - čtenář může hádat, co se tam vlastně odehrává. Olivy hezky vyvažují odkazy na klasiku a kotví příběh v naší době. Za mě super, těším se na další.

Otravné zvuky, otravné vzdechy, furt tady nějaká klečí nebo brečí. Je to holt otrava, bejt tak chtěnej. Chudák Casanova :D

Moc se mi líbí některé obraty. A heslo říjen mě mate, skoro až provokuje. Prozradíš? :)

Závěr pobavil. Úvod nadchnul. Celý je to hodně o něčem, jak by řekla Jolanda:). Fakt se mi líbí, je taková přístupnější a srozumitelnější, než bývá u tebe zvykem, ale obraznost zůstala.

NoName: děkuji

slnečnica: Nevím přesně, neříká se tomu lyrická próza? Děj tam není, takže povídka ne. Tady taková kategorie asi chybí.

Taky se mi líbí, je plná zavrtávajících se myšlenek, bolestně upřímná. Závěr to hezky korunuje, všichni se nakonec staráme jen o sebe... Akorát mám svůj tradiční problém se zařazením, na poezii v tom postrádám básnické prostředky, tohle je spíš surový popis.

Líbí se mi některé ty výstižné obrazy, úplně to vidím, zastávku, bar, všechno. Vnitřní monolog je výbornej, i jak se pak změní v dialog. Jenom mi to připadá spíš jako mikropovídka než báseň. A ten závěr mi připomněl moji oblíbenou písničku na stejné téma: https://www.youtube.com/watch?v=pycTVHX5HiA

Nikytu: Moc děkuji. A máš pravdu, určitě by šlo kůži a duši prohodit.