shane: Díky za komentář, nepleteš se :).

GULI: Děkuji, to je zajímavá myšlenka :).

Timothy A. Postovit: Děkuji, to jsem moc ráda.

Zamila: Děkuji za názor. On asi každý vnímá sílu a kvalitu básně trochu jinak, protože jde o to, jak zarezonuje konkrétně v něm, jak se sdělení autora protne se zkušenostmi, prožitky, myšlenkami čtenáře.
Tohle je taková "fasádová" báseň. Je psaná relativně jednoduchým jazykem a nezaujme na první pohled. Obsah je schovaný až za fasádou, člověk se k němu musí "promyslet", ale v kom fasáda nezarezonuje, tak se za ni ani nepodívá.
Ale určitě to nechápej tak, že by mi tvůj komentář vadil, je úplně přirozené, že každá báseň osloví jen někoho. Jenom mě přiměl k zamyšlení, proč zrovna na tohle dílo mám tak rozdílné reakce :).

Moc děkuji, potěšila jsi mě :). "To zveš mě do tance" je jako myšlenka schválně s takovým odrazem, prostě tam ten lehounký předěl cítím. Může být dotek i dotyk a po pravdě jsem nad tím ani moc nepřemýšlela, dotyk mi tam padl nějak automaticky (že by podvědomá asociace dotyk - styk? :D ). "Spad" je vědomá gramatická úlitba rytmu. A jednoslabičná údernost je tady zcela záměrná, jak už jsem vysvětlila v komentáři níž.

Ignácius J. Reilly: díky :))

Amelie M.: Díky! Zkusím vysvětlit, ona ta báseň má dvě části, první je v minulém a druhá v přítomném čase. První je o prožitku a druhá o vzpomínce na něj. A touha opravdu může bolet jako nezhojená jizva :).

Jiří Turner: Moc děkuji. Neuspořádanost je myslím jen zdánlivá, proměnlivý rytmus je naopak součástí vyjádření. "Chvatná" je pouze jedna část, kde tempo zrychluje, verše se zkracují a důraz na poslední slabiku jim dává naléhavost. Pak rytmus opět zvolní.

Paráda.

Hezky vyjádřeno. A pěkně mi to navazuje, doslova jedna báseň :), tak moc nerozumím rozdělení.

Připomnělo mi to Erbena, možná i tím "už vchází máma do dveří" :). Moc nerozumím názvu - jednak motýli v noci nelítají, to jsou můry, a pak tady mávlo něco mnohem silnějšího než motýlí křídla, takže mi to ani neladí s obsahem. A taky mi tam nesedí to vševědoucí dítko s patetickým dotazem v závěru. Na mě asi moc velké melodrama, víc by mě dostal horor jen v náznacích.

Hm, to zní nebezpečně. Víš, co se říká o zakázaném ovoci? :) Thujon jsem si musela najít, trošku mi to připomnělo bujón. Ale líbí se mi tvůj nápaditý slovník.

Jiří Turner: Děkuji za komentář, taky cítím, že pointa není nejsilnější. I kdyby nebylo názvu, vyplave z větší části na povrch hned na začátku. Proto spoléhám spíš na dozvuk, domyšlení toho sdělení ve čtenářově hlavě, Ale každému tohle nestačí, to je jasné.
Jako báseň bych to napsat neuměla :).
Se zařazením jsem taky dumala, je to vlastně podobné bajce, námětem i délkou, ale mezi bajky nebo pohádky pro dospělé jsem si to dát netroufla. A od miniatur jsi mě už odradil :). Takže nakonec nezařazeno.

Olivka: Děkuji, to mě těší.

koiška: Jo, to se někdo má! :)
Milé je to.

Amelie M.: Vymyslet originální pointu je samozřejmě kumšt. Ale ty píšeš, že je to velmi podobný text, a to už mě trochu děsí... snad aspoň něco bude jinak :))

Amelie M.: Fakt? Tak to mě minul. I když asi není tak překvapivé, že něco podobného vymyslí víc lidí, ono se to přirovnání docela nabízí. Kdybys mi poslala odkaz, budu ráda :). A dík za komentář.

Lenča: Moc děkuji! Já jsem tedy spíš pesimista a připadá mi, že tohle podobenství až příliš často odpovídá realitě. Ona spravedlnost je opravdu šouravá už z podstaty :).

VKate: No jo, jasné. Proto je pro mě neuchopitelná a nesrozumitelná :).

VKate: Jak to myslíš? Je to psané volným veršem, nad formou jsi moc dumat nemusela. Tak cos tím tedy myslela? Já totiž po pravdě nerozumím sdělení té básně.