Psavec: Asi záleží, jak to čteš.

Koala: Děkuji, jsem ráda, že tě zaujala.

Dandy: Díky za návštěvu.

Poezie anonymity: Beru jako pochvalu a děkuji.

Gora: Já se určitě nezlobím a moc děkuji. Takové komentáře mě povzbuzují, abych sem zase občas něco dala.

Skvělá. Prýt jsem si musela najít a stejně nevím, proč kropenatý. Ale to neva.

Jo, tohle je poezie. Kopretiny jsou děsně vulgární, vlastně.

Dandy: Děkuji moc.

Amelie M.: Trošku opožděná reakce, ale moc děkuji. A z odstupu rozumím, že tě zklamala.

Půjdu proti proudu. Blues? Fádní rytmus odrhovačky a rýmy primitivní až na hranici parodie. A závěr tomu dává korunu: ne, broky a luky se opravdu nerýmují. Občas vykoukne zajímavý nápad, ale zpracování to zabíjí. Pardon.

Prostě umíš. Hezky si hraješ s rýmy. A i když se rytmus postupně rozpadá, pořád ti to drží pěkně pohromadě, ve tvaru. Jen ten konec jako by mi významově unikal, není to taková ta závěrečná tečka, kdy do sebe všechno zapadne, spíš se mi to rozmlžuje. Ale možná je to specificky můj problém, nebo to není báseň na jediné přečtení.

Parádní, moc se povedla.

Hezké, rytmizované do velmi sevřeného tvaru. Jen jsem se občas zasekla na zvláštním slovosledu, třeba "strach v lidech z osudu".

Ano, tak to prostě je. Zvláštní, vůbec jsem nevnímala, že se forma rozsypala. Předurčenost. Někdy je lepší se nepodřídit.

Ach. Nápad skvělý, chtělo by ještě vybrousit.

Ó, krása veliká. Radost v každém verši. Děkuji.

Líbí se mi ty hrátky se slovy a sevřený tvar, celkově se podařila.

Hezký!

K zamyšlení, jak je to myšleno, ale stejně moc nechápu. Co jsi jí poslouchal? Nemá tam být spíš "ji"?

Super.