Nijak zvlášť mne to neirituje, to bych sem ani nemohl chodit a musel bych se jako pan Kotrč z Velkého domu odkutálet někam do nenávratna, příp. rovnou puknout ;-)

veřejná publikace v kategorii básně vs. tvé prohlášení... to je postoj Chytré horákyně, jenže ono dost dobře nelze sedět jedním zadkem na dvou židlích... a jedno z toho pak upřímné není... a to nikoli ke mně (mně to může být fuk), nýbrž k sobě

PLÁŇ SE TI OTVÍRÁ, KDYŽ MÍJÍŠ DLOUHOU ZEĎ
zelené zahrady, zeď mrtvých na Centrálce.
Buš do ní zoufale a čekej odpověď,
jen vyplašený pták... odlétá... mizí v dálce.

Jen vyplašený pták odlétá oblohou
(skotačil na hrobech a hvízdal v keřích smrti)
a smyčka lítosti se zadrhuje, škrtí,
sleduješ jeho let, olovo na nohou.

Sleduješ jeho let, jak lehounce tam pluje,
jak jizva na nebi se zvolna zaceluje
nad poli, lukami a kolébáním vod.
Ta rýha stříbrná... ta rýžka... nit... a bod...

(Ivan Blatný, Melancholické procházky, 1941)

uvádím tuto báseň jako příklad, protiklad tvého textu... kdy oba "podobným způsobem" popisují atmosféru místa, genius loci...

a následující citát postihuje podstatu rozdílu mezi oběma dílky

Neštěstí špatných básní je v tom, že neříkají nic, než co je napsáno, neštěstí špatných obrazů je v tom, že v nich není nic, než co je na nich namalováno.

(Jindřich Chalupecký)

K prostému sdělení toho, co jsi napsala, nepotřebuješ veršů. Nemáš tam ani jeden jediný původní obraz, jen obvyklé rekvizity, šablony. Tím pádem se ztrácí tajemství, není prostor ke hledání a nalézání. Rytmus a rýmy by na tom nic nezměnily, i kdybys je měla pod kontrolou.

Proto ta otázka.... po přesahu.

taron: když už se tedy napovídá
http://www.iliteratura.cz/Clanek/24563/zahradnicek-jan-mezi-nas-
prostrena-noc

inkoust: Děkuji... já zase nemám rád obšírné nápovědy, ale chápu... sám jsem byl na rozpacích, jak právě u tohoto textu reagovat.... když anotace nepomohla.

O čem to je?

tento druh komprese není úplně to pravé, ale třeba mně to posunulo... takže uvidíme...

mně wadí w kwůli mně, jsem nějaký wztahowačný

Na velkou vzdálenost se nám lidé zjeví takoví, jací jsou, nesmyslně tančíce a zmítajíce se, pohopsávajíce po naší nebohé zemi. A hned se smějeme tomu, kdo pohopsává a zmítá sebou, aniž by někdo vedle něho pískal na píštalu. Což víme, jaké hudbě naslouchá v mlčení svého srdce?

Miguel de Unamuno

Severak: tak proto jsem to úsloví latinsky nepsal... ;)

Severak: Quod licet Iovi, non licet bovi ;)

taron: puero: ManonZarrasu: je také otázkou, zda se jedná o afázii pisatelovu či pokémoní...

zajímavá úprava, postprocessing

která to je verze? přestávám se orientovat

inu, to mohu říct o tvém dílku rovněž... proto takto

tohle říct, je na zdejším serveru dost odvaha ;D

podmínka nutná nikoli postačující ;)

no jo, pár tahů a máte v rukou miliony

kyrie eleison

spolu se vším ostatním