Přál bych Ti někoho dobře naladěnýho i bez trávy a chlastu...
Toť vše.

Nééé...
změnil se na otazník!

Vidím v tom spocené koně, kterým se nechce...
Když báseň vyvolá obraz, je vždy dobrá (aspoň pro mne).

Vypiju tvoje tělo
z kávového hrníčku
a na dně s kouskem cukru
naberu dušičku
- na lžičku.

A co takhle? :-)

Vždy budou nějaké: proč? Na které, nedostaneme nikdy odpověď.

Četl jsem o tom, že všichni máme vliv na na své prostředí, všichni na své blízké, jsou jedinci kteří ho dokázaly rozšířit. A o tom to je.

Jsi přirozená básnířka, dokážeš neotřele uchopit téma, minimálně na úrovni amtérského literárního serveru. Jedinou výtku mám k tomu, že se špatně orientuju v začátku, nevím kdo je v rakvi.

Dva doušky dechu

a chvění nechat
stékat a vpít se

do lavin

a bezešvým tahem hřív
tě bolet

jen trochu

než svou něhu lásko
pro tebe unavím



Touhle mírnou úpravou to pro mne dostává příjemný rytmus (opakující se řádek začínající písmenem a), hezky se mi to tak čte a přirozeněji tak ke mě přichází obsah.
Jinak super.

To je ze života...
Má to vtip.
Super!!!

Kaa: Až se budeš chtít přítelkyně zbavit, použij průhledný kelímek, pavouk vztekle běhá po stěnách.

Dám Ti radu.
Příště ho přiklop kelímkem od jogurtu a podsuň pod kelímek papír. pak ho můžeš vynést ven, ať si běží...

Líbí se mi.
Je to krásně zastřená.
Napovídá vztah, který jeho naplňuje a tebe ne, nebo vztah který on nemusí skrývat a Ty ano, možná oboje dohromady...
Super!

Yanishka: I já děkuji...

korálek: Díky moc :-)

Amadeo´´: Dík.

Yana: Prostě smůla, podle toho jak jsem se všemi komunikoval, všichni chtěli přijet, blbě se to sešlo. Příště.
Díky moc.

...zato však stoly,
na kterých spočinuly ruce
tolika unavených lidí,
že vyhladily desku,
jak by to žádný hoblík nedokázal...
(Jan Skácel: Dům)

Díky moc :-)

...a člověk je jak den
rve se pro své ano,
aby mu z okna ven
nevypadlo to ráno...
(Folk Team)

Nápověda je v anotaci. Takové dílo se dá posoudit jen na stejné úrovni, někým, kdo se orientuje v šansonu, zná tvorbu básníka/šansoniéra. To já nejsem. Mohu jen říct, že ty křídla, pokud nejsou ve významovém vztahu k básníkovi na mě působí spíš jako popárna než šanson. Ale jak píšu nejsem, kompetentní, je to báseň pro někoho jiného. Věřím, že si do toho dala hodně, někdo znalejší by to dokázal ocenit. Možná to mohlo vzniknout jako reakce na silný prožitek po poslechu písně nebo písní.
PS: tím neříkám, že to je špatné.

nalezne jej bezpečně jen na tom jednom jediném místě..
Na nebesích.
V tom je absurdita života.
Otče náš jenž jsi na nebesích...
Se dá chápat i tak, že je v nekonečném, nepoznatelném, neuchopitelném prostoru, mimo chápání našich smyslů, popustíme li uzdu symbolice.
Báseň se Ti povedla.