Kdo poslouchá?

krásná mini.. plná atmosféry a obrazů :)

Miluji řeč stolů, domů, i cest, tak nějak bez zbytečných gest...

Já z toho mám pocit, že se v rýhách stolu usadily řeči, které musel za dlouhá léta vyslechnout. A chtějí ven?

Přesně tahle báseň od Skácela mi po přečtení vytanula na mysl taky... Ovšem na rozdíl od té Skácelovi, u této jsem vlastně trošku zmatený a tápu, co jsi prostřednictvím jí vlastně chtěla říct. Je ten starý stůl metafora pro starého člověka? Pokud ano, ptáš se, koho ještě zajímají jeho zkušenosti, názory, vzpomínky.. tahle myšlenka se mi líbí, ale ta užvaněnost mi tam v tom případě nějak nesedí. Nebo je ten stůl opravdu jen starým stolem, předmět který nikoho nezajímá? Nevím... nějak ji nemůžu uchopit ale to neznamená, že je ta báseň špatná. Je to spíš jen můj dojem a tápání...

...zato však stoly,
na kterých spočinuly ruce
tolika unavených lidí,
že vyhladily desku,
jak by to žádný hoblík nedokázal...
(Jan Skácel: Dům)