Moc se mi to líbí. Krásně vyjádřené osvobození. Myslím, že tvá poezie je tu nedoceněná. Udělám si na ni čas.

Yana: ...často lidé kteří hledají boha jsou v sexu zdrženlivý, to proto že vidí jen sexuální akt, v sexu se každý ukáže takový, jaký doopravdy je.
Moc se mi líbí tvůj závěr, ve své úvaze jsem se pokusil spojit zdánlivě neslučitelné, víru jak je chápána v našem křesťansky ovlivněném prostředí (proto ta zmínka o Boží milosti, Boží milost je úžasná součást křesťanství, které východním naukám, které mám jinak mnohem raději chybí, nebo tam není tak výstižně vyjádřená) a otevřenou sexualitu Sex je především komunikace, komunikace ve které se každý ukáže takový jaký je, možná je to ta nejčistší komunikace duší, přičemž můžou mít "holé" duše účast na něčem vyšším, je-li jim dopřáno. Pohled na sex jako na pudové uspokojování potřeb tuhle komunikaci degraduje. Ikdyž pudovým uspokojováním sexualita bezesporu je také a vůbec tím není špatná, možná je to právě o té schopnosti popustit otěže, zbavit se jakýchkoli konvencí a společenských nánosů (i těch co k sexu přistupují otevřeně), schopnost doslova "odevzdat se". Pokud se ale odevzdáš špatnému člověku, může ta mít katastrofální následky, takže i jistá zdrženlivost je na místě.

Myslím, že to je zajímavé téma. Které není zcela postižitelné. Čekal jsem, že se tady rozvine diskuse, zatím se tak nestalo.
každopádně moc velkej dík za komentář.

Moc se mi líbí pointa!

Angažovaný text, aby nebyl jen tvůj, aby přiměl co nejvíc lidí minimálně k zamyšlení potřebuje silný slogan.

Budem‘ se odcizovat konvencím a ne sobě!
Proč ne láska, víc než všechno?
Budem‘ spolu strkat kytky do hlavní
Je to stále nutné
víc a víc...
(J. J, Ježek +1985)

Námět asi není příliš originální, pointa asi není bůhvíjak silná, ale...
Ale, moc hezky se mi to četlo. jsem takovej nostalgik a užil jsem si smysl pro detail. Nalepená sedačka na stehně, pach nafty, kořeněný štiplavým potem, vedro, jinde zas pach moče. Ty věci prostě BYLY a dokáží, alespoň pro mne, ZPŘÍTOMNIT MINULOST. Příjemný čtení.

Myslím že si najela přirozeně na linku melodie, ale nedokázala si ji udržet do konce.
První čtyři sloky pravidelně střídáš sdružený a střídavý rým, díky tomu to působí tak melodicky a svižně, pak už používáš jen střídavý rým a to tomu uškodilo. Myslím žes nad tím nepřemýšlela, prostě to tak z tebe vypadlo.
Pak se mi nelíbí některé rýmy:
žena-sténá mi zní jako slunce-žblunce.
Líbí se mi jak si prostřídala první a druhou ve druhé a čtvrté sloce, výborně to vystihuje, že přesto že jsou protikladné, tak jsou stejné.
Nejvíc si toho dostala do poslední sloky, obě mají dvě tváře, tvář radosti a tvář smutku. To je takové rozdvojení osobnosti na druhou.

Povídka je rozhovor psychologa s obětí znásilnění, Nejde mi k tomu název. Psycholog je vypravěč, mám důvod se domnívat, že vyjádření v názvu koresponduje s jeho názorem na nešťastný případ. Byl by to z jeho strany velmi povrchní úsudek. Chybí mi rozplétání příčiny, proč dívka za milá slůvka nechce vidět realitu. Třeba se ji nedostávalo milých slůvek v dětství. Třeba debil není ta dívka, ale nepřiměřeně autoritativní rodič. Třeba to "hloupé" znásilnění je jen špička ledovce, nebo poslední článek řetězu, který musel přijít. Jsou v životě situace, kdy se nezachováme adekvátně, prostě nemůžeme jinak, z různých příčin.

Je to taková básnička, která nepřináší nic nového pod sluncem, nic čím by vybočila z řady podobných. Ale je rozkošně přirozená.
Proto se mi líbí.

Nikdo není čistý, lehko se dá nevinně ušpinit. Moc pěkný zrcadlo!
Ale ta forma...

...můj soukromý bože
jestli já nejsem tvou soukromou bohyní

- nejsi víc než tasemnice.

Moc se mi líbí jak píšeš! Jak ty artefakty kolem sebe (teď jablka, jindy něco jiného, nevšiml jsem si toho poprvé) dokážeš zahrnout do svého Já. Jak tím dokážeš otevřít svou duši, že to je nenásilné a dokonale spontánní.
Pro mne poezie s velkým P.

Za kousek vášně
dala bych sebe
pro tebe.

Za kousek lásky
vsadila bych duši...

A sázím na srdce!

Sedím u hry
s city a životy
kostka rudá pálí

házím ...

Myslím že vím, jak si to myslela. To že sázíš na srdce, je tvůj životní postoj. Takhle by to z toho bylo víc patrné.

Asi to nebyl tvůj záměr, ale dalo by se to vnímat i hororově (při troše představivosti) nabízíš duši, hraje se rudou kostkou. Kdo je protihráč?

Super!!!
Má to nápad. Není tam slůvko navíc. Dá se to vnímat zcela reálně, ale stačí si představit že slovo auto není auto, ale čas nebo život (ve svém plynutí) a už je to báseň, která se může odehrávat kdekoli, jen to přání aby ta chvíle nikdy neskončila zůstává.

Myslím si, že biblický příběh o vyhnání z ráje není ničím jiným než symbolickým vyjádřením nabytí vědomí smrtelnosti.

Když zmizí Ego, nezůstává kdo by umřel...
(to nemám ze sebe)
https://www.youtube.com/watch?v=S9nTgYfUUtg

Každému nám bylo 8-10, každý z toho hledáme cestu, někdo to schová, jiný hledá věčnost. Je to neustále opakující se příběh. Dobře že sis ho všimla.

Jak už jsem Ti asi psal, moc se mi líbí jak máš pořád potřebu hledat mezeru na trhu. Uchopit téma nějak jinak. Většinou jsem tu někomu citoval Hemingwaye, abych mu ukázal co jeho dílu chybí. Hemingway řekl, nemá smysl psát, co už bylo napsáno a když, tak jinak, lépe. Ty s touhle Hemingwayovská literární poučkou nemáš žádný problém. Nešla si do očekávaných sprosťáren a přitom si naopak vytvořila dílo, k jehož zveřejnění si potřebovala kousek odvahy, ale co by si neudělala pro literaturu (tím se Ti nevysmívám, naopak cením si toho). Je v tom i ždibek humoru (vnímám ho i ve skvělém názvu). Pointa na závěr padla jako facka na sále

V druhé a třetí sloce se nacházím. Moc se se mi to líbí.

Hezky vyjádřený pocit nesvobody.

Já jsem docela vděčnej za všechno, co se tady vymyká tomu co už tu stokrát bylo, má to hlavu a patu a navíc to je podpořeno adekvátní formou.
Povedené dílo.

Hezky si začala a moc brzy skončila, tohle si říká o pokračování. Nepublikovat, uložit do šuplíku, za měsíc za dva se na to podívat, jistě bys ještě něco připsala a za další měsíc za dva zas něco. Odměnou za tu vytrvalost by Ti byla mnohem větší radost, než je ta kterou Ti tato báseň poskytla.

Já jsem se občas letos podíval na modré nebe a vzpomněl si na Goethova slova, " modrá barva má v sobě dálku" a hleděl na oblohu, už nebyla modrá, vyděl jsem v ní ten neohraničený nekonečný prostor. Tudíž by se dalo říct, že když chceš dát chlapovi modré z nebe, chceš mu tím dát dálku, nejvyšší svobodu. Tu která stojí na nejvyšším stupni duchovního vývoje. Ale skutečně, pokud zůstane jen chlap (omezen svým já) co by sní dělal...

Je to super. Má to strukturu, ale i silnou autenticitu, líbí se mi ta prostá popisná věcnost se smyslem pro detail, tohle Ti každý musí uvěřit (ten pocit) a o to jde, dostat do toho emoci tak, že ji každý uvěří. Pointa má tendenci předchozí řádky vyvrátit v tom vnímám její silnou působivost. Jediné za co bych se přimlouval je změnit kategorii z básně/erotika sex na básně/život.