Mě se nejvíc líbí poslední. Haiku by podle mne nemělo směřovat od někud někam, ale zachycovat kouzlo přítomného okamžiku. A to na mne vystupuje z toho třetího. Na někoho jiného může působit zas jiné, je to o naladění.
Navíc, básním o lásce taková prostá popisnost sluší.

Protestní báseň, pokud rukama neumíš dřít někde na poli není důvod protestovat, můžeš s tím začít (nebo cokoli jiného proti čemu protestuješ).

Marnost, která se skrývá za pozérským smíchem?
Nemám co bych vytknul.
mohl bys to umocnit opakováním:
jak zaseknutá deska
jak zaseknutá deska
jak zaseknutá deska...
ale na to můžeš mít jinej pohled.

Rozhodně to je zajímavé.
...osobám bez ztrát, bez zisků.
Záměrně si obžalovala průměrnost, nebose ti to tam jen tak hodilo?

V první sloce jsi žalobce ve druhé si pokorně sedáš na lavici obžalovaných. To je dobrý!
Vázaný verš je háklivý na rytmiku, ve druhé sloce bych viděl v tomto směru rezervy.
Ale snese to víc, než trochu kritiky.

Mám z toho stejně jako Mlčeti Zlato pocit dusna.
A v tvé odpovědi jsem přečetl děkuji za erekci.
Stydím se...

Přijímání. To je to co umíš vystihnout. Pokud TO přijmeme až se jednou otočíme bude za námi duha. Krásné poselství.

Amelie M.: Ona, poezie není ve slovech ale v zásloví (to jsem nedávno četl a ztotožňuji se s tím). Takže jsem na poprvé to co je v zásloví neviděl. Takže mi první a poslední řádek, tak jak jsou napsané nepřišli pro haiku vhodné, ale pak jsem do toho spadl.
Když se do něčeho spadne a není běžným pohledem vidět, je to báseň. Je to krásná léčka nastražená básníkem na čtenáře. Čtenář je pak rád chycen.
:-)

Já jsem Ti to chtěl nejdřív zepsout, ale pak se mi na to podařilo naladit a užívám si ten pocit.
No a vo tom to je...

Hm, strašák se doopravdy povedl!
Na haiku je odborník casa. Jsem rád, že se shodnem

U mě jednoznačně první, bez slova jak. Tam nemůže být jak, to musí být obraz, jedinečný s ničím nesrovnatelný.
(nejsem odborník na haiku)

Líbí se mi to jako celek. Co se týče jednotlivých haiku největší dojem na mě udělalo předposlední. tam je to zachycení okamžiku (s přesahem do humoru), nejsem odborník na haiku, ale něco takového bych v něm hledal. Podle mne by to mělo být něco jako fotografie, zastavení času. Jsou povolanější než já...

Amelie M.: Jsem to ještě já?
Kdo ví.
Díky moc...

Amelie M.: Každá fáze vztahu je hezká...
Díky moc.

Hm, já dostat do ruky takový nástroj...
Nakoupil bych na půl roku proviant, zavřel se s ním a cvičil a cvičil a cvičil.
To by bylo aby ze mne nebyl virtuos.

Náčelník Holá Ruka: Bílá noc - je vše vidět. Nejpoetičtější moment celé básně a skvělá pointa. Pokud je muž křehký pod tvým dotekem, asi se neprojevuje jako muž, přesto ho máš ráda. Tohle téma tu nebývá časté.
U mě hodně dobrý.

První půlka je super, má pevnej rytmus a pěkné rýmy. Pak se Ti to rozpadá rytmicky, druhé půlce schází i větší nápaditost a gramatické rýmy v závěru tomu taky nepřidaly. První půlku beru + myšlenku že ze vzdušných zámků ruinách bydlíme.
Přesto jsem se s tebou tady rád potkal. :-)

Yana: Na to jsem se těšil k Zamile, že budu s básníky při sklence červeného něco takového sdílet, snad někdy příště.
Díky moc básnířko.

taron: Jste lepší než ženský co nebásní. Kam se na vás hrabou ženský v práci.

Vystavěl si to hodně neobvykle, ale zapadá to do sebe. Podobným způsobem napsanou báseň jsem tady asi ještě nečetl. Jo umíš.

Když se podívám na tvůj věk, tak musím říct, že to nemá žádnou chybu. Je to upřimná výpověď citlivé devatenáctileté holky, navíc brilantně vypointovaná.