Ještě k obsahu.
Já je iluzí (taky zdrojem bolesti), dokud tohle nepochopíš, nebudeš šťastná. To je buddhistický pohled na život (taky Krishnamhurtiho, kterého nemáš ráda). Nejsem buddhista, ale souhlasím s tím.

Připomíná to spontánní poezii v ortodoxním slova smyslu. Kerouac a spol experimentovali s tím, že psali jak to z nich lezlo.
Taky psychoanalýzu.
Stín definoval CG Jung.
Báseň o člověku hodně prozradí. Závěr téhle odhaluje Tvé dobré srdce.

Tohle je prostě pecka!
Je to dokonalá ukázka toho, jak dokáže silně působit dobře napsaná báseň volným veršem, když není rozptylována "lesklou" líbivostí rýmujících se slov. Copak tu jsem jediný, kdo dokáže tohle vnímat?
Super!
Smekám...

Přejmenoval bych to na "Z deníku chronicky žárlivé ženy."

Ginnare: Jaká kritika, takový kritik.
:-)

Vlastně si začala vázaným veršem. Neobvyklá, ale zajímavá a dokonale rytmická první strofa. Měla si tak pokračovat dál, pro mne díla, která kombinují vázaný a volný verš nejsou ani ryba, ani rak.

Tohle nemá chybu...
:-D:-D:-D

když čtu si ústavu, za plotem ústavu....

Když jsem došel jsem napadlo mě, že to je monolog Miloše Zemana
:-D

Vítej zpět.

Tohle nemá ani hlavu, ani patu.
Ale třeba jsem hlupák já.

...a pak přišla polednice.

Nic ve zlém, i tak se to dá vnímat.
:-)

Amelie M.: Nedávno mě na zahradě zaujal můj dlouhatánský, hubený "gotický" stín, byl inspirací pro základ básně. Stíny se prodlužují, jednak na podzim a jednak odpoledne. jinými slovy, když stárne rok, když stárne den. Víc není třeba vysvětlovat.
Díky moc.

Líbí se mi ta opojná naivita.
Super!

Fuj!
Já se lek, že bez pěny. To by byl hnus...

Moc hezky si "nastavil zrcadlo".
:-)

To je přesně to, když něco vidím a neumím to vyjádřit. A někdo to dokáže říct za mne. Je to dokonalý!
Děkuju.

Amelie M.: Je fajn, že se o Tvé tvorbě dá diskutovat. I já mám čerstvou Podzimní. Ale zatím leží, dokváší se...

Jako bys chtěla vytvořit ponurou atmosféru, která překoná i mistra tohoto žánru Edgara Allana Poa. Nevím jestli se Ti to povedlo, silnou atmofséru tomu nelze upřít. Báseň se jmenuje Podzim, vadí mi spousta nepravděpodobností. Krkavec k nám jednou přilétl na dvůr, krmili jsme ho řízky, byl uměle odchovaný, ve volné přírodě je vzácný. Je teprve podzim a jablka už jsou umrzlá. Někdy se v zimě stává, že mrzne a zároveň je mlha, to ale bývá okolo -20. Vím že jsi mrazivé kapky asi nemyslela doslovně, ale báseň je protkaná obrazy mlhy a mrazu.
Máš tam ale i moc pěkná místa. Nejvíc se mi líbí na holých větvích se rozvazující stesk.
Líbí se mi atmosféra, ale dle mého názoru jsi šla pro její vytvoření až moc do extrému.

Přeju Ti někoho s chřipkou


Všechno nejlepší k psaneckým narozeninám...

:-D

To je prostě realita života. Myslím, že to je smysl poezie, nalézt život takový jaký je, bez příkras. Vystihnout bolest i radost. Podobné věci prožívá většina...
Super!

Amelie M.: Občas prožívám stárnutí našeho pejska, je to kus mýho života. Na jaře jsem špatně viděl na operované oko, dost mě to deprimovalo, dokázal jsem se vcítit do starého člověka.
Díky moc