Jsou věci které fungují. Doplňkové barvy, třeba modrá a oranžová, působí příjemně na psychiku, jedna musí mít dominanci. Je to alfa a omega barevné fotografie. Taky zjednodušení. I v tvém zajímavém textu bych zjednodušil.

...Z těch dnů
co už byly
vybavím si
švestkové nebe s pomerančovým západem...
(vypustil jsem to nebe)
...krása
které ujíždím
protože musím?...
Tohle bych vypustil úplně. Nikdy v básni nevyslovuj pocity, čtenář je musí najít mezi řádky.

------------------------------------------

Z těch dnů
co už byly
vybavím si
švestkové nebe s pomerančovým západem

ten kontrast velkoleposti a pakárny hladových chvil...
Z těch dnů
kdy modřiny a nebe hrály stejnou barvou
měly stejné nálady i štětce
zůstalo ve mně
o něco víc

-----------------------------------------------------

Jeden slavný básník řekl, že když napíše báseň odsekává z ní pak druhé hlavy, třetí, čtvrté ruce...

Vítej. Vůbec to není špatný, lehce bluesový nádech, celkem neotřelý. Líbí se mi nedořečenost v:
...který svede do slepý.

Když to rozsekám čte se mi to líp. Třeba takhle:

D
E
F
I
C
I
T
Y
znají zkratky k citům
které sytí

avšak vedou na scestí

kde je další deficit
který svede do slepý

kde je další deficit…

Dokolečka dokola
ochutnávám pocity

jak dorty

dokud nezvracím.

Danula: Díky Danulo. Někdy se vyhýbám i listí, co kdybych ho špatně rozpoznal...

Psavec: Dík.

Gora: Rozumím, bylo by to nedořečené. Ale asi by to nikdo nepochopil. Na písmáku to bylo vůbec první dílo vložené do kategorie senrjú. Ta kategorie tu není. Pikantní je, že inspirací byl skutečný zážitek. Byl jsem v drogerii pro destičky na komáry, byl jsem tam sám, prohodil jsem pár slov s prodavačkou (trochu se známe), opřela se o pult takovým způsobem, že doslova nabídla výstřih mým očím. Myslím, že jen chtěla ulevit bolavým nohám.
Dík.

Ještě bych ocenil první řádek. Je to úvod do textu, navození situace, často se nabízí obecný vstup, haiku má být ale maximálně konkrétní, detailní. To se Ti skvěle povedlo!

Gora: Dík. Zvlášť na jaře, cestou z práce, nebo do práce, jedu po okresce slalom mezi žábami. Dlouho jsem to chtěl nějak zpracovat, nakonec se urodilo tohle.

Vždy mne tvá tvorba osloví i když tomu po formální stránce k haiku něco schází. I já připojím svou verzi:

Za uchem třešně -
kradu s hejny špačků
nejčervenější

Ponechal bych s hejny i když tam chybí slabika. Působí to přirozeněji, je to hravé a subjekt (já) se stává součástí celku.

Dlouho nikdo nezaléval.
:-)
Působí humorně, proto spíš senrjú. řekl bych pro Tebe typický smysl pro humor a schopnost nadsázky. Taková Tobě vlastní živá voda, nádrž ani nepotřebuješ.

Přemýšlím o variantě
zhasl jsem světlo. Je tam sice minulý čas, ale víc se mi to zhušťuje do pocitu fotografie a působí to autentičtěji. Uvidíme co ostatní. Každopádně moc pěkné haiku.

Já rovnou pro lahváče
:-D

Já mám pocit, že u nás máme v haiku potřebu přeceňovat nedořečenost, možná až moc vytváříme hádanku a Tobě se občas povede naprosto prosté haiku, nejobyčejnější z obyčejných, ale je to v tom, ta metafora ticha o které mluví zvrhlík v komentáři, to okouzlení obyčejností. Druhé je úžasné.

https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=4927-

snake_01: Přiznávám je to smyšlené. Odyssea je legendární skupina tancovačkového bigbeatu, který zažíval největší slávu koncem 80 tých let. Ty kapely jinde hrát nemohly, spolu s publikem vytvořili vlastní kulturu s osobitou atmosferou. Ještě dnes hrají, ještě se věší plakáty, ze kterých zůstávají cáry. Tím cárem jsem chtěl vyjádřit nostalgii a v jiné vrstvě jsem využil názvu odyssea (dlouhá pouť) ve smyslu životní cesty. Díky moc.

Gora: Já jsem tu kdysi vedl tažení proti gramatickým rýmům. Ale tady se mi líbí, není to vážně míněná poezie a jejich použití přispívá humornosti díla.

Danula to má v sobě. Je to z její tvorby znát. Až se odnaučí používat metafory, bude TOP haikařka.

Tohle vůbec není špatný. Prostě nechcem aby nám to někdo připomínal a Škromach v nátělníku pobavil.
Pěkný!

Není to marný. Byla by to pěkná pointa nějaké delší básně.

Díky moc Pavle!
Ještě se k tomu vrátím. Zatím jen doplním zajímavost, že se ve fotografii využívá obvykle třetinové kompozice a haiku má také vlastně třetinovou kompozici. Kireji se umísťuje na třetině a dělí text na třetinu a dvě třetiny, nebo dvě třetiny a třetinu.

Druhý text je skvělý. Je v něm dvakrát kontrast. Asfalt/ jehnědy, vajgly/nemocnice. V nemocnicích se mísí odpočinkové zóny se stromy se zástavbou a komunikacemi. Lidé si jezdí do budov napravovat zdraví, na druhou stranu mnozí nevynechají jedinou příležitost k úniku z budov trochu si zdraví poničit kouřením. Ten vítr to mísí. Úplně obyčejná scéna, brnká uvnitř nás na něco co všichni známe. Myslím, že tak by mělo působit haiku.
Super!

Mě se to líbí jak to je. Je to naprosto jednoduché. A proč ne?

Jeden z oblíbených způsobů Zenu, jak vyjádřit realizaci,
používá určitého druhu poezie, která ukazuje svrchovanou neduální realitu přesně a zároveň tak důmyslně a prostě, že každý pokus ji vykládat je nadbytečný a matoucí...
(A Watts, Svrchovaná totožnost)

Můra73: Jsem rád, že sis to našla.
Díky moc!