Myslím že to je docela nápaditý. Když si vším (žiješ v mraku), tak mi to připomíná nirvánu, tak není tak zle.

Nevím proč se mi do rýmů vnucuje slovo s*át
:-)

ukrytá v máku: Díky moc. Žiji v rovině v podhůří, takže to tam není náhodně...

Neu: Jo upsal jsem se. Dík.

Orionka: Čas od času napíšu báseň, jako bych byl žena. Třeba tady:
https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=19675-chlapi-bacha

Tady jsem pro změnu submisilní žena, která v sobě najde sílu na změnu.
Díky moc. :-)

Dandy: Díky!

Psavec: Diky!

Hanulka: Díky za moc pěkný komentář.

Mlčeti Zlato: Díky. Vážím si toho...

K Anotaci: Víš to dřív než ostatní?

Kdysi jsem hodně studoval Artemidorův snář. Černý pes ve snu představuje otevřenou agresi.

Máš namysli hnědou barvu košil?

Mám rád poezii se symbolickými náznaky.

Já je iluze...
Řekl Buddha.

Píšeš lehké básně, které se mi těžko komentují :-)
Prima.

Roztomilý :-)

Moc pěkná báseň a moc pěkně zrýmovaná. Jen v tom závěru se nemůžu ubránit dojmu, že jsi to hlavně potřeboval dostat do rýmů a pointa mě míjí.
Ale třeba je chyba na mém přijímači. Ale celkově pěkný.

Vypadá to, že to za tu fotku stálo. Pochlub se :-)
Má to i plynulý spád, možná by ti to pochválil i někdo, kdo se vyzná ve vázaném verši.

Jsi doma, jen nejsi doma v představách svých rodičů...

Pěkný. Jen bych se přimluvil za mezeru:

Ještě pořád se ze zvyku
Dívám na počasí v tvým městě
Abych věděla
Jestli na tebe prší
Nebo svítí slunce

I když mě to už vůbec
Nezajímá

Pro mne je velmý rozdíl, když to čtu v bloku, nebo když se za slovem slunce na chvíli zastavím.

Co k tomu říct. Mlčeti zlato :-)
Tohle Ty umíš. Každý se tak někdy cítime a ty tyhle pocity umíš přetavit do poezie. Pěkný čtení.

Jakoby si začala vázaným veršem pak zvolila volný a skončili to vázaným.
Vzal jsem na milost smíšený verš, když autor ovládá vázaný a dokáže to propojit. Tady mi to přijde nahodilé.
Jako příznivci volného verše by mi tohle stačilo

...Před zrcadlem
výraz plný pochopení
hezké cvičení
civím
na podlahu
kachlička rozbitá v rohu
kazí tu atmosféru
dosud nechápu co si žádá Bůh
ode mně
někdy cítím víc,
někdy míň
tvoji přítomnost
ale většinou
jsem sama.

Z rána káva
vonící jak to poslední
na tvém seznamu
splněných přání
někdy víc
někdy míň...

Zůstal by otevřený konec prostor pro fantazii čtenáře. Ale poezii jsem v tom našel.
Takže fajn.

Erotická otevřenost na čtenáře působí. Ne každý na to má. Pro mne je důležité že jsi zůstala v mezích poezie a nezkluzla k exhibicionilismu. Příjde mi to rytmicky nestálé, ale nejsem odborník na vázaný verš.
Mě by stačila jen první sloka:

Když ležím ve vaně
a ruka mi sklouzne do klína,
myšlenky mě vedou k tobě…
tam, kde… láska začíná?

Mám rád poezii, která dozrává ve čtenáři.