Vladan: To je jednoduchý, když psal redaktor mše PRO psy, myslel tím, že s otevřenými tlamičkami v úžasu poslouchali Slovo Boží. Mše nechávají pozůstalí sloužit ZA mrtvé. Tuším zádušní mše (taky nejsem odborník). Jak jsem napsal dle katolické víry nemají zvířata duši.

Vladan: GULI: Já bych s tím neměl problém. Třeba v Budhismu má každý živý tvor podstatu buddhi. Trochu znám církevní birokracii (nic proti, každé společenství se udržuje birokracií). V uvedeném článku je informace o tom, že sloužil mši pro zvířata, nikoli za zvířata. To je podstatný rozdíl! Myslím si, že proti tomu církev zasáhla. Pokud vím není přístup zvířatům do kostela dovolen, myslím, že jim nepřiznává duši. Časy se mění, Církev se během historie něčemu přizpůsobila někde si uchovala dogma. Třeba někdy v blízké nebo vzdálené budoucnosti dostanou zvířata statut jakési nižší duše a budou se za ně mše sloužit. Tohle je akce excentrického jedince, zavánějící americkým protestantstvím, kde je možné téměř všechno, nikoli ukázka církevní praxe. Kdyby se Guli trefil lidsky, vtipně a bez agrese do toho, že katoličtí kněží jsou jen lidé (a to různí, o čemž svědčí tento příklad), nikoli předavači jakési nadpřirozené moci od dob kristových řekl bych ESO.

GULI: Já chápu, že to je ironie. Bral bych to, kdybych mohl říct: to jsi trefil to je eso! Tomuhle říkám: to je rána mimo kurt. Někam daleko do diváků.

Tohle mi připomíná doby kdy se volnomyšlenkáři prali s klerikama a psali na sebe smyšlené panflety. Mše za zvíře by v katolickém kostele sloužena být nemohla, to je nesmysl.

Vladan: Já nejsem tak sečtělej v Bibli. Nechtěl jsem říct víc než jsem řekl.

Restituce se týkají především Katolické církve. Bude vrácen i majetek získaný touto církví po bitvě na Bílé Hoře. V té době proběhla násilná rekatolizace. Nekatolíci byli pronásledováni a terorizováni. Mnoho našich předků muselo odejít do exilu. Je to dávno, na druhou stranu, nebylo v dějinách mnoho příležitostí o tom svobodně mluvit. Ať se Katolické církvi ten majetek vrátí, ať jsou křivdy zapomenuty, uvítal bych, ale alespoň pár slov lítosti.

Jedno umyvadlo místo mušle a napsat: Pro prostatiky.

taron: To sis naběhla, já myslím, že nemáš...
Tato fráze ještě není patrně celorepublikově rozšířená. Jak bych to tak nějak decentně vysvětlil?
Mít hnědý ramena, to znamená, obrazně řečeno, že se strká hlava někam, ba doslova přímo se leze někomu někam, do otvoru, kterým do těla nic nevchází. Myslí se nějaké vrchnosti, šéfovi apod. Ukázkovým příkladem byl legendární Hujer.
Jak jsem řekl v úvodu, v poslední době to slýchám docela často.

Yana: Vloni jsem byl na koncertu Václava Koubka. Mluvil o tom, že bydlí na kraji vesnice a když přišla vichřice jedinému jemu sebrala střechu, to proto, že byl na kraji. Říkal, že vždy je někdo na kraji a tím, že je na kraji chrání ty ostatní, kdyby tam nebyl, tak by jsme tam třeba byli my. Tím vyzvedl ty co jsou úplně dole a stranou na vrchol. Bylo to moudré. Tolik o samotných, nešťastných, zoufalých a posledních. Vím co je to být samotný, nešťastný, zoufalý a vždy poslední a jít od debaklu k debaklu...
...je to putování v kruhu ne nepodobné budhistické "samsáře"

Ta samota z toho přímo sálá! Napsat slovy, že je někdo osamělý umí kde kdo, napsat to tak aby to z toho bylo cítit, to je poezie!
...snad tělo na kolejích mladé
pro ty co zavinili poselstvím
- tady tomu trochu nerozumím (já vím, že jsem hroznej)
A závěr by ti jistě pochválil i Erben -:)

taron: Děkuji ti za pěkný komentář a vítám, že je zaměřen na to podstatné, že to je báseň. Podobná díla sebou nesou riziko, že jsou přitažlivá provokativním námětem a často se na to nepohlíží, jako na poezii. Máš mé uznání.

Vladan: Já jsem vytvořil víc typů meditace, jedné říkám malá česká pivní meditace. Musíš zajít na pivo, sedět úplně sám, protože při meditaci i když jsi sám, tak to pořád může být moc lidí, a nesmíš dát víc jak dvě piva. Čas vnímá každý jinak a je odpočítáván kroužky pěny na skle pulitru...

Vladan: Dle vrozených dispozic.

Vladan: Není! Já jsem neřekl, že se mi líbí buš. I v těchto partiích jsem zastánce zlaté střední cesty.

Yana: Jsem rád, že jsem nestratil tvou přízeň moc by mne to mrzelo.

a ne že to řeknete manželce, je to tajemství...

Vladan: Osvícení (probuzení), často o něm zenoví mistři mluví jako o nejobyčejnější věci na světě, nevěřím v praxi meditace za nějakým účelem. Vydím smysl v meditaci pro meditaci. Zen patří do Mahajanového budhizmu, jakési školy tisíce cest. V textu který jsem vám chtěl zaslat CHuej Neng odsoudil meditování v sedě za účelem probuzení. Asi nepošlu, nemám čas ho hledat. Musím pracovat na našem celkem skromném venkovském obydlí, to je ta střední cesta o které se v budhismu tak často mluví. A taky dcera prešlapuje nervozně za zády, kdy ji pustím zpátky na počítač. Váš dotaz není naivní, je skvělý! Vyvolal ve mne spoustu myšlenek, které mne napadly před chvílí na žebříku, všechny vám teď nestihnu napsat, zas někdy příště.

Jako Li Po, super.
Já bych napsal:
...měsíc se cudně
schoval za mraky
jako tvoje kůže
pod deku...
tím bych to soustředil do jediného okamžiku. Ale je to tvoje báseň. Skvělá!

Nejhorší je zabarikádovat se na nějakých ...ismách. Bez víry by byl život hrozně chudej, na formě tolik nezáleží, jen na toleranci. Mám rád relativitu filozofického Taoizmu, vyhovuje mi, že Zen-Budhizmus nepotřebuje žádná slova, ale často se beze slova Bůh neobejdu. Třeba když, jak já říkám, jsem na lovu na Boha, nebo jak říkal Alan Watts, když si se mnou Bůh hraje na schovávanou. Nemám rád nejrůznější energie a podobné moderní hrůzy. Ale ani tradiční slovo "víra" není ideální. Když v něco věříme myslíme na něco co tu není a přitom jde o to nejbezprostřednější, o to nejvíc teď a tady. To není ze mne, to už říkali Lao-c, Buddha, Ježíš, Watts a mnozí další.

Minule jsi odpovídala na můj komentář, že ze svého básnění v poslední době nemáš dobrej pocit a ejhle než jsem stačil zareagovat, je tu nová báseň. V tom to možná je. Rád čtu tvoji tvorbu, ale na rovinu, mívám přitom pocit, že by to chtělo nechat nějaký čas uležet, zapomenout na to a podívat se na to znovu, čerstvýma očima a pak doladit. Nevím jak ostatní, já se neorientuji v konci. Dále: myslívám jen na hříchů vnady a úchylné jsou moje spády. Když si nedáš práci vymyslet něco originálního degraduješ tím to hezké co se ti předtím povedlo. Nelíbí název. Určitě přiláká spoustu čtenářů, chceš být básnířka, nebo buvární literát? Třeba by se to mohlo jmenovat "Myšlenky za záclonou", hodně by udělalo, kdyby jsi tam jen přidala otazník. Jsem uchyl? Na to by jsi určitě přišla sama a asi i na jiné lepší momenty, kterými by jsi to dotvořila do básně, ke kreré by se čtenáři vraceli opakovaně. Za mne: Máš veliký talent, nechci od tebe číst dvě básně do tejdne, chci od tebe číst básně ke kterým se budu vracet.