V žádném případě nejsem z těch, co tvrdí, že za komunistů bylo líp. Jen v rámci objektivity. Škoda Favorit stála v roce 1989 79 tisíc, kolik to bylo platů? Když mi rodiče koupili v roce 1985 magnetofon značky Tesla, na který jsem si přispěl, stál 2000 Kč. Byly státem regulované ceny, snaha zajistit levné potraviny a dražší to, co nebylo nutně potřeba. Tudíž se to těžko srovnává. Bylo i jiné rozdělení platů, nezřídka bral dělník paradoxně víc než jeho vedoucí ( mnozí, kteří pracovali v dělnických profesích si tehdá vydělali, dnes v jejich oborech jsou platy nízké, tak na tu dobu vzpomínají v dobrém). Ono se za každé doby tvrdí, že dřív bylo líp, tvrdilo se to i tenkrát, to si dobře pamatuju. Myslím, že kdyby se vše pečlivě přepočítalo, vyjde dnešek o trochu lépe, v tom s tebou souhlasím.
Jenže! A co státní dluh? Naše současná životní úroveň je daleko víc na dluh, než ta za bývalého režimu a to je třeba také zakalkulovat.

Celkem příjemná obyčejnost. Jedna věc se ale vymyká: zelený trávník plný psích hovínek.
To je v podobných básních zcela neobyčejné, tím jsi to okořenila.
Řekl bych, že i začátek je docela neobyčejný.

Taky to slyším, zatím potichu, ale slyším. Myslíš, že je jaro lepší než podzim? Kolik depresivních děl vkládají na Psance ti co žijí své jaro. Mládí je složítá doba, nebyl jsem jinej. Užívej barevného (ještě ne tvého) podzimu.

TualKraplak: Dneska den nic moc a ty jsi mi udělala dvojnásobnou velikou radost. Díky moc!

TualKraplak: A já ti děkuji za moc pěkný komentář! Ani netušíš jak velikou mi udělal radost.

black.heart: Díky.

ladygodiwa: Díky moc!

Yana: Bydlím na malé vesnici do 100 obyvatel, před domem mám hřiště využívá se minimálně, je málo dětí. Když se jen sem tam sekalo proměnilo se v úžasnou louku plnou různých pestrobarevných drobných kvítek, teď to obec seká pravidelně, to je v pořádku, je to hřiště. Něco ještě přežívá v místech kam se nedostane technika a občas mi něco nalétne na pozemek, tak tomu poskytnu azyl, obsekám to kosou dokola aby se to vysemenilo. Až upravím pozemky zapěstuju si květinovou louku, vyžaduje to ale tradiční přístup, nechat vyrůst, vykvést, vysemenit pak teprve posekat.

taron: Zorik: Dík, je to obhajoba divoké přírody, v širším slova smyslu spontaneity.

Dětství odletělo Bůh ví kam
zpátky nevrátí se já to znám...
(více poslední video v deníku nebo můj deník)

Máš to pěkný, má to podzimní atmosféru.
Kámarád na základce měl recitovat básničku o říjnu (tenkrát všechny básně o říjnu byly o něčem jiném).
Nedokázal se přenést přes tento verš:
...byl říjen,
kulky o zem křísly...

Je to otevřené, upřímné, přijde mi, že je tam tak akorát slov, žádné není navíc a asi ani žádné nechybí. Měl jsem kolegu v práci Slováka, který měl pár semestrů teologie, možná kvůli tomu to na mne působí tak autenticky. Tvoje slovenština se mi hezky čte. Je to poetické.

Je to trochu jiná Yana než, ta kterou znám a je to dobře. Je dobré hledat neoraná pole, rozšiřovat svůj tvůrčí záběr, dokázat překvapit. Jsou to taková "západní" haiku, proč ne, Kerouac v knize rozprášené básně doporučuje u "západních" haiku psát krátké básně, žádné počty slabik, nic podobného...
...autoři haiku by asi nesouhlasili.
Co se domoviny týče, dalo by se to porovnávat se Skácelem, taky psával kratičké básně. První dvě se ti opravdu povedly, na třetí asi ještě chtělo trochu zapracovat.

Yana: Přeji ti, ať u vás máte dobrou sklizeň!

GULI: Naprosto s tebou souhlasím! V tom není rozpor. Ve svém komentáři píši, že by se to mělo stále připomínat. Komu? Věřící, to je minorita, většinu společnosti, jež je programově orientovaná na zítra, tvoří ateisté. Na zítra se myslet musí, bez toho to bohužel nejde (alespoń ne v této společnosti, která tlačí do zítřků), jde o vyváženost, nezapomínat na dnešek, nikoli však ve smyslu konzumním...

taron: 1kor13: Dík.
To házení hrachem o zeď je o tom, že volím malé neparlamentní strany. Od roku 1989.
Ten obrázek je logo občanského sdružení "Vyměňte politiky".
http://vymentepolitiky.cz/

GULI: Asi jsme se nepochopili.
O víře mluvím protože čtu:
...nestav už před pravdou, svou vírou zeď
...věky už čekáš až tvůj bůh příjde...
takže jsem to jenom rozšířil na to co píšeš v komentáři "upínání se k budoucímu" ve všeobecném smyslu.

Pěkné a mělo by se to neustále připomínat. Víra nemusí být jen čekání na budoucího spasitele, ale v dnešním světě daleko častěji víra v budoucí potěšení.
I já bych vyzdvihl:
pro ten svůj cíl tam někde v dáli
nevidíš stromy jež květem vzplály

A co v poslední větě vypustit s?
nad smyslem života je život sám..

NotInToLabels: Děkuji. Je to můj nápad, trochu jsem měl obavu, aby se na to nepohlíželo, jako na hru vhodnou tak na pionýrskej tábor, ale ujalo se to.

GULI: Nic. Jen když si přečtu verzi s poslední slokou a bez ní, tak ta bez na mne doléhá působivěji. Možná to je tím, že mi v povědomí zůstaly komentáře k Budhismu o poznání, že Nirvána je ve skutečnosti Sámsara. Bez poslední sloky to působí tak nějak víc nekonečně, ale to je jen takovej detail. Celkově se mi to líbí.