V první strofě opět touha po svobodě, vysvobození se z určeného koryta, to voda taky dokáže nadělat pěknou paseku, když je spoutaná do koryta, které je proti její přirozenosti. Ve druhé strofě už je to ta taoistická "ženská" voda, která živí vše, drží se pokorně ve spod a nic za to nežádá. I poslední věta má taoistickou symboliku, voda je i nebezpečnou hlubinou.

Je to velké téma, ženskost symbolizovaná vodou, ta vše živící, pokorná, dobrovolně zaujímající ty nejspodnější místa na světě a nespoutaná, nebezpečná a tajemná zároveň.
Ty ho intuitivně vnímáš.

Yana: To nevím, každopádně ti musím poděkovat. Že jsem to po letech trochu předělal a zveřejnil je tvá zásluha.

Jako komáři není nadbytečné, je to přirovnání, bez něj by to bylo pouhé konstatování.
V závěru ho metaforický pavouk může ještě pouze zbalit, černá vdova je již synonymem pro vražedkyni.

Yasmin: Ten Merta mi nejde otevřít, určitě jsem to slyšel na živo, ale již si na to nevzpomínám.
Máš pravdu, nikdy není pozdě, třeba budu pořádat besídky v klubu důchodců:-).

Na 16 roků hodně dobrý! Má to spád a hlavně atmosféru.

Neviděl jsem inauguraci, při čtení jsem měl obraz jako v reálu.
Dost možná bych se na to díval stejnýma očima.

Yasmin: taron: černálili:
Všem vám moc děkuji.
Nejsem muzikant, je to pouze psané ve formě textu písně.

inkoust: Nejsem muzikant, nevím jestli by se to dalo zhudenit, zatím jsem to ani nezařadil do své sbírky "ke zhudebnění." Ale vnímám v tom jistý rockový drive.
Oni by to měli být ty postruhy, tam jsem to znásilnil do rýmu.

Víš, že jsem kdysi napsal něco podobnýho. Mužskej svět je přecejen trochu jinej.

Yana: Tu písničku neznám. Dílo to je starší, napadlo mne ještě na Moravě, to znamená 1997-99? V hlavě jsem si to takhle připravoval dost dlouho, až budu mít chvilku půjčím si od mámy některou fotografii z 1 sv. války po předcích, v editoru ji ještě trochu "poničím", aby byla autentičtější a vložím k textu.
Dávám ji do skeneru a na zadní straně čtu:
"Musím vám psát, že už se taky ubírám do pole."

Chtěl jsem v miniatuře vystihnout podstatu podobných "pozdravů" z války.

Jak já bych rád jezdil z práce vlakem. Mít čas do odjezdu na jedno pivo v nádražní putice...
Rád jezdím panťákem a vnímám to podobně jako ty, sednout si sám vychutnat tu svobodu, sledovat film za oknem a poslouchat duchy uvnitř.
Vlastně je to meditace.
Tvoje báseň mi ji připomněla, takže dík.

I takový byl a někde ještě i je svět.
Neměli bychom na to zapomínat.
Dík.

Z většiny se mi to libí, ale ne vše:
např.
...zas noční vlaky vozí mě po světě
zas lidem u trati koukám do oken
zas lampy u silnic stouply si do řady...
To je supr, hlavně ty lampy jak si stouply do řady.

...zas slunce zapadlo, zas skončil další den...
Škoda, že tě nenapadlo něco originálnějšího.

Severak: Dík
Je to někde ke stažení jako nahrávka?

Ještě ukázka filmu.
http://youtu.be/3lxzcrWOmvg

I mně deptá roztěkaný svět, který snad ani není skutečný.
Houf barevných pěvců, snaží se překřičet, žádný není vidět.
A žádný nezní.
I já si často říkam ještě není pozdě.
Někdy vnímám, ještě není pozdě, je to teď a tady.
ještě není pozdě...
Zasáhlo mě to, víc není třeba.

Kdo je nepřítel?
Bůh, osud?
Nevyřčený, ten kdo(co) nám bere svobodu.
Máme ji skutečně v rukou, nebo je to iluze? Zbožné přání.
Závěr je opět bluesově syrový.
To blues Ti sluší...

Chlap by chtěl všechno hned a zatím musí balit slova do pozlátek, ta kontrastující šarmantní zdrženlivost je v tom hezká. Zdrženlivého šarmu není dnes v básních tolik jako tomu bývalo dřív, tudíž ve světle doby může působit neotřele.

ŽblaBuňka: Kakuzu: Dík za návštěvu.

Nevím jak jsi to myslela, já v tom vidím erotiku. Takovou tu která tě strhne, vypne myšlení.