Za mne:
Rozumem nic nevymyslím, musí přijít múza.
Nechodí často, tak 4-5 za rok. Jinak vkládám šuplíkovky, nebo předělávky šuplíkovek. Takže asi srdcem. Ale nezapadám do tvého konceptu srdcaře, co to dá na psance jak to z něj vypadne. Dost dlouho to dolaďuju, když nejsem spokojený, třeba půl roku, nebo dýl. (samozřejmě že ne intenzivně). Vložím to, až když se mi to líbí, nebo tehdy kdy uznám, že s tím dál nehnu. Na kratičkou báseň Přicházející vločky sněhu jsem poškrtal 5 Á čtyřek, než to bylo takové jaké jsem to chtěl mít. Zase bych řekl, že v tom hrál větší roli cit než rozum. U mne.

Poe skutečně Havrana záměrně vykonstruoval, ale i on v jednom momentu přiznává vnuknutí:
...Při tomto pátrání bylo naprosto nemožno přehlédnouti slovo "nevermore." Opravdu se mi první samo vynořilo.

Oproti tomu:
...Pokud je to možné piš nevědomě v polotransu (jako psal Yeats své pozdní básně v transu) a dovol ať podvědomí přinese svým vlastním nespoutaným zajímavým a moderním jazykem vše, co by vědomé umění muselo cenzurovat.
(Kerouac)

v jednom se ale konstruktér Poe a spontaneita Keroac shodnou, začíná se od konce a nepostupuje se lineárně.

V jednom se mýlíš to nebyl pasáček. Byl to rozsévač.

http://youtu.be/15O8Wo9NVTc

Svojskost charakteru?
ano, přirozená odlišnost každého z nás
Volání divočiny?
ano, spontánnost
Opilost volnosti?
ano, je to mnohem lepší než opilost po chlastu
Bytí bez námahy?
ano, určitě
Osvojitelnost sebe sama?
ano, bez sebepoznání není svobody
Dávání lásky?
ano, ve svobodě to jde samo
Atmosféru autonomie?
ano, nezávislost

ANO

Myslím, že ta kombinace otevřenosti a poměrně úsporné formy tomu svědčí. Dala jsi srdce na papír to bezpochyby.
...Polib mé obnažené srdce
ústy světce
nehledám u tebe svatozář...
Tady si podle mne odporuješ
http://kdojeto.superia.cz/krestanstvi/svetec.php
chceš být políbena světcem a nehledáš u něj svatozář?

Ale jak už jsem napsal vnímám z toho spontánnost a to se mi líbí.

Zamila: Děkuji Ti moc za všechny komentáře.

Jirko moc se mi to líbí, jen ta poslední věta mi tam nějak nesedí.

Takže je všechno v pořádku. Až poleví nevím co (nechci psát utlumení), budeš mít hlavu plnou básní, nebo něčeho jiného. Tak to má být.
Řečeno slovy klasika:
"Šťastná to žena."

Velký recitátor a znalec poezie Mirek Kovářík tvrdil, že poezie je zveřejňování samoty.

Moc se Ti to povedlo!

Ten olej, to jsou naše básně...

Moc se mi to líbí!

Všiml jsem si, že se v komentářích dost často shoduji s Jirkou Turnerem. Dokonale to napsal za mne.

U mne je potíž, že v každém milování hledám (stejně tak v každé básni na toto téma něco mezi nebem a zemí). To mi tam tentokrát chybí a vím že Ty to tak napsat umíš. Jenže, ona se každá báseň tak napsat nedá, ani každé milování takové není...
Tak je dobré brát to trochu s nadhledem.
A to Ty umíš.

...to muž uspokojil
svoji ženu...
tady bych měl asi výtku, chtělo to něco neotřelejšího, abys v sobě nezapřela básnířku :-)

taron: Orionka: Moc vám děkuju, vaše dobrá nálada se přenesla na mne.

Yana: Docela věrně si to představuješ, hnusná železobetonová rampa tam byla, dík.

ŽblaBuňka: Do přírody nebo do háje?
Dík.

vanovaso: No, protože to je tovární haiku. To je nový druh haiku, který jsem vynalezl. Žádná příroda, samá industrializace a pracovní proces. Ten buddha není soška, nýbrž já o polední pauze ve fabrice v bývalém zaměstnání. Je to takové haiku budoucnosti.

Úmyslně jsem to nezařadil mezi haiku, ale básně ostatní.

K těm slabikám, máš pravdu, ale např. Kerouac v knize rozprášené básně tvrdí, že angličtina má úplně jinou stavbu než Japonština (nevím jak čeština), proto lpět na přesném počtu slabik je nesmysl, tím netvrdím, že má pravdu. To je na odbornou diskuzi a na tu já nemám.
Dík za komentář a za to, že ses tím zabývala.

To Ti musím pochválit už jen proto, že jsem fousatej.

Je To skvělý! Tak moc se mi to líbí, že jsem to přečetl třikrát a pořád to je ve mne. Je v tom taková ta Lipovská melancholie.
Moc pěkný!
zakládám si.

Ale skály nás milují! Svým způsobem, dávají nám pocit jistoty. Ve dne nás dokáží ochladit a v noci nám dát teplo, co do sebe přijaly z denního slunce, nebo od ohně. I taron miluje svým způsobem, taronovsky, každý milujem svým způsobem a je to dobře i špatně.
My, hledáme lásku na míru a nikdy nenajdem...
(možná to uslyšíš v Nových Dvorech)

Povedené haiku. Dokonce si dodržela předepsaný počet slabik. Pro češtinu bych volil verzi host tu ještě není, je tam sice o slabiku míň, zato to líp zní. To je věc názoru.
Pěkné.

Máš tam originální místa:
...Vítr je jak šumák, co vyšumí a zhasne.

...jsem touhavicí
co čeká na tisíce

nocí a rán.

...a rozplývám se v pěnu lásky

Nacházím tam zamyšlení:
...strach z neznámého nás stroze

žene v ústrety poznaného.

Proto Tě rád čtu.

Byly doby, kdy jsi tu měla nejvíc děl, nejvíc komentářů a dost možná si byla i nejoblíbenější autor. Teď tu tolik nejsi, ale mě se tvá současná tvorba líbí víc. Kdysi jsem Ti napsal, že mi v Tvých básních vždy něco přebývá. Tady mi nic nepřebývá, je tam co tam má být, nic navíc, sleduješ téma a neutíkáš od něj.
Sama si neuvědomuješ jak jako autor rosteš. To vidí jiní, třeba DDD Ti to už psal.
Píšeš o tom, co mají všichni přímo před očima, nikdo to nevidí, jen Ty.
Super.

Jen to zařazení. Proč ne báseň?