No, musel jsem to dát přečíst manželce, když je tam od vás.

Četl jsem to několikrát.

jakoby si nejdřív namalovala pozadí:

...Jak kouzelná noc
v níž srpek měsíce
za kužely balustrád
ve stínu štíhlých siluet

roztančí hvězdný menuet
a v srdeční tónině
pro touhu příchozího
vetká do oken vzkaz...

Tvůj tah štětcem je veden přes obě sloky a moc hezky se to čte.

Pak si teprve ztvárnila hlavní objekt:

...že nastal ten čas
v němž nultá hodina
konců i začátků
okamžik protíná

kdy nové začíná
pro každého z nás

Povedlo se Ti namalovat velmi působivý obraz.
Fakt.

taron: Děkuju Ti moc za pěknej komentář...
a jsem moc rád, že ses zastavila.

koiška: Díky moc...

Yana: Dík.
Já mám pocit, že mne to tak trochu překročilo, tak to asi nechám.

Yana: V pohodě, mě šlo o to srovnání s tím co všechno na to v písni Slečno (v odkaze v mém komentáři) dokázal vymyslet Milan Jablonský. Taková prověrka kolik my dokážeme nalézt rýmů.

Meluzina: Ona se mi tak nějak vymlka nezáměrně, tak do ní už nechci sahat a taky sem chtěl, aby to manželka četla teď a ne za půl roku:-)
No, uvidíme za půl roku.
Dík.

Ignácius J. Reilly:
Dík.

Zamila: Děkuju moc za pozitivní koment.

Mamka: Hurá aspoň někdo.
Díky!

ŽblaBuňka: Hezky ses z toho vyrýmoval.
Dík.

A ještě Ti budu jednou oponovat.
http://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=4297-no-reknete-nejsou-t
y-horky-dny-krasny

Jinak, dneska jsem si to poslech. Solidní swing.

https://youtu.be/JHC44SDCHLw

https://www.youtube.com/watch?v=JHC44SDCHLw

slnečnica: Tak to promiň, o haiku víš víc než já. V tom případě super!

Tohle není haiku, nadsázkou si přilákala čtenáře. Jsi vyspělá autorka, víš jak v moři děl, názvem upozornit na to svoje. Dílo má pochmurnou atmosféru, to mi nevadí, důležité je, že si našla mezeru na trhu, nic omílaného, přesně podle Hemingwajova hesla: nemá smysl psát to co už bylo napsáno, jedině snad to napsat lépe. O tomhle sem ještě tady nic nečetl, sebevražda je únik, ale je to skutečně únik?
Jedinou výhradu mám k anotaci, tady bych to víc rozvinul. Inspirovalo Tě patrně reálné místo v Japonsku.

Plahočil jsem se na zahradě v tom hrozném vedru, co na tom, pamatuju doby, kdy staré babky na polích bez stínu byly každý den, tak do třiatřiceti to (s přestávkama) dávám, dokonce v tom nacházím něco kouzelného, něco za oponou, co k životu potřebuju. Neprotestuju.

Jsi v tom tak požitkářsky zachumlaná, až by člověk řekl, že se na to těšíš. V tom je síla volného verše. Není vázán rýmem, má možnost naplno vyjádřit emoci, nebo ji dovést do absurdity, jako v tvém případě a tím udělat báseň zajímavou. Práce s ním si vyžaduje cit, má svůj vnitřní rytmus, jak řekl DDD, důležité je, aby nic nepřekáželo (jak jsem řekl Já), pak může emoce přirozeně ze slov vystoupit. Volný verš Ti sluší.

Tohle je tvůj dobrej styl, jelikož to nemá pevnou strukturu tak to vnímám to jako volný verš, i když máš tendenci používat rým. Dílo jako celek působí nenásilně a vyzařuje z něj obsah, který sdílím. Dneska si mi udělala radost.

j.f.julián: Dík

To, že bych se mohl ukritizivat bylo míněno jako nadsázka, humor, možná jsem mohl dát za to smajla.

K té kritice:
Pod starou švestkou
sedí stará žena

Starobou svou
jak bleskem zasažena

Pár zvadlých kvítků
švestky neplodí...
Začneš tak, že to není volný verš, zvolíš pevnou strukturu, podle mne správně, začátek je brilantní, asi to šlo samo od sebe, jenže pak to už samo od sebe nejde a musí přijít básnická dřina.
...Víc než pár vrásek
děti za tou starou ženou
kdoví proč nikdy nechodí
Tady to chtělo stejně jako nahoře na dva řádky ve stejném rytmu. Blok by se zavřel.
Možná by to šlo vyřešit elegantně takhle:

...Pod starou švestkou
sedí stará žena

Starobou svou
jak bleskem zasažena

Pár zvadlých kvítků
švestky neplodí

Víc než pár vrásek

děti za tou starou ženou
kdoví proč nechodí
(vynechal jsem nikdy kvůli rytmice)
a pak si dát práci druhým blokem ve stejném uspořádání:
2,2,2,1,2


Já vím, že píšeš jen tak pro radost, máš krásné básně, zasloužili by si věnovat jim víc pozornosti. Tím netvrdím, že bys to měla psát jak to vidím já.