Klaron: Děkuju :-)

Rád si v té vodě smívám její špínu
a divám se jak za mnou mizí všechny stopy
jednou jsem se omylem
té fuj vody napil
od těch dob ji nosím stále v sobě
teče bečva téče...
(Fleret)

Udělals mi velkou radost
Kousek života jsem strávil v její blízkosti, procoural její břehy, které pak vzala povodeň v roce 1997.
S těmi břehy zmizelo (ikdyž jsem tam procoural před povodní asi jen dva roky) kus mího života. Nádherná místa byli navěky pryč. Pořád to vnímám jako jednu z největších ztrát mího života.

Delší čas jsem od tebe nic nečetl. Skvěle ses vypsala, tohle má vtip a hlavně: je to neotřelé! A toho si moc cením!

Tohle je docela výstižná báseň na obvyklé přesvědčení, že dnes je svět zmatený, oproti tomu dřív, někdy v nepříliš vzdálené minulosti, kterou jsme však nezažili, bylo vše v pořádku. Slunce svítilo, listí šumělo, zloba pomíjela...

Ty víš, že seš moje nejoblíbenější autorka, hlavně Tvoji tvorbou psanou ve volném verši, tvorbou která není vázané veršem a je poezií obsahem, v tom si mistr. Tady mi to přijde hodně prozaické, chybí tomu něco za rohem, za záclonou, něco nečekaného (vyjma zasraného života a to mi přijde málo). Tvoje básně mne často dostávají až na dřeň. Můžeš si dovolit výjimku.

PS: Tak běž, a vykašli se na mou kritiku, přeju Ti to. Možná uvidíš obraz, který bys nikdy nečekala a já z něj budu paf.

Úžasná expozice:
...Nervózní vítr honí mrtvé listy
a obaly od čokolády...

Touto jedinou větou si skvěle nastřelila náladu básně


Expozice – (tenhle pojem už znám z Mertovi Zpívané poezie, přesto citace ze slovníku literárních pojmů)
je úvodní část literárního díla. Expozice představuje nezbytný vstup do díla, poskytuje první opěrné body pro čtenářovu
orientaci.



Mě dávaly holky kopačky na jaře. Vůbec nepříjemné věci se na mne valily především na jaře. Nevím jestli by se o tom dala napsat báseň. Ty bys to zvládla levou zadní, sypeš sem jednu povedenou báseň za druhou.

Já mám problém Tě komentovat. Máš vysoký standard, ale tvoje verše pro mne často bývají těžko srozumitelné a ve všech jakoby byla stejná, zahalená, byť velice příjemná tichá atmosféra a mě se nechce psát jen stále dokola líbí.
Tady vidím někoho na cestě, všichni jsme (obrazně řečeno) na cestě a asi je přirozené, že se občas ztratíme (třeba samy sobě), o tom je ta báseň. Povedlo se Ti to. Výborně to koresponduje s názvem (mimo jiné). Je v tom tvůj rukopis, ale je to malinko jiné.

Myslím, že to je bomba. To nejlepší co jsem od tebe četl. Je to výstižné, bez zbytečných kudrlinek. Je v tom život takový jaký je. Povedlo se Ti to.

Je v tom rozkoš osamělého poustevníka, která rozpouští ego v oceánském pocitu veškerenstva.
(tohle se mi povedlo, ne že bych byl tak nadutej, ale povedlo se mi najít ta správná slova, která vystihují to co z básně vnímám)

Oceánský pocit:
Tohoto výrazu použil Romain Rolland v dopise Freudovi; chtěl jím popsat mystickou, kosmickou emoci, která je (podle Rollanda) opravdovým zdrojem religiózního sentimentu (tak asi psychoanalytici mluví o tom co já nazývám spiritualitou)

Zdroj:Kritický slovník psychoanalýzy.

Yana: Díky moc za přečtení a za komentář.
Už od minulého sborníku mám jasno, že v dalším chci mít Křižovatku.
Ikdyž to začíná být (můj) literární "pravěk."

Když Ti třicetiletá žena napíše, že Ti začíná závidět Tvůj intimní život, tak už asi nemá smysl, abych cokoli psal.
Podobnou zkušenost, máme všichni, nebo alespoň mnozí, ale ne všichni máme takový dar. Vnímavosti a schopnosti vložit to do slov. Z mého pohledu to je dokonale napsané, začínáme pomalu, jemně, trpělivě, pak se necháme unést, a je tu něco co neumíme vyslovit a nechceme aby to nikdy skončilo. Je z toho znát, že jsi to záměrně netvořila, že to z tebe šlo samo. Jedinou vítku mám k výbuchu, je to výstižné, ale vnitřní výbuch se objevuje snad v každé básni na Psancích na toto téma.
Kdysi jsem sbíral materiály na úvahu o sexuální spiritualitě, kterou jsem na Psance chtěl vložit. Asi ji nikdy nenapíšu, nakonec teď už je zbytečná, podstata je v tvé básni.

Jo, a udělalas dobře, žes to dala do kategorie láska.

Jsou věci, které se dají zažít jen v sedmnácti a to pročítání krásy pih, mi je připomnělo.

Takže, dík za ni.

Amadeo´´: Rádo se stalo.
Díííík.

Já myslím, že tě to docela vystihuje...

Amadeo´´: Dík, za moc pěknej komentář.

mannaz: Díky moc.

Zamila: Díky za hezký komentář.

ŽblaBuňka: A Ty u mne boduješ, za to jak si do toho svým komentářem vnesl humor.
Dík!

vanovaso: Lenča: Amelie M.: Nejdůležitější na tom dílku je ta mezera. Chtěl jsem jí vyjádřit svobodný prostor.
Díky vám všem.

Je Ti 21 a já bych Ti přál, aby Ti to takhle vydrželo.
Posílám Ti odkaz na jeden záznam z roku 1971, možná se Ti bude líbit.
https://youtu.be/Y3uCGQM4XHU