Když si vzpomenu na tvá první díla musím říct, že si urazila pořádný kus cesty. Tohle má hloubku
...Smrtelní kráčíme
zpět
do nesmrtelné říše...
Máš tam i hezké rýmy a je to působivě napsané. Chtělo by to jen aby první a poslední sloka spolu rytmicky korespondovaly. Prostřední by mohla zůstat tak jak je, jako refrén. Bylo by i zajímavé, kdyby se Ti povedlo rozvést, myšlenku které části naší bytosti otáčí kormidlem.
Přes některé výtky se mi to moc líbí.

korálek: Díky.
Pro mne má od Keksu největší kouzlo tahle písnička
https://www.youtube.com/watch?v=2pDLXK5tvzU
Budu muset zavolat kámošovi, kterej to umí na kytaru, aby se poletech stavil, uděláme oheň bude dobře.
(proč ta sova tolik houkala je fór na to, že v písni je refrén ú- úuúúú- uúú v melodii.

Ginnare: Redukce je jedna z možností jak se zbavit toho co trčí, pokud to pro tebe má význam se to dá učísnout, Někdy to dá dost práce, stane se mi že jsem zaseklej na detailu i několik měsíců. Řešení, která mě napadají jsou nerytmický banální... a já vnímám, že to není ono.
Pro mne to je takový učesaný neučesaný. Mohla ses rozhodnout jestli půjdeš na rockovej koncert nebo na bál, vybrala sis bál. Krásně sis udělala hlavu, ale na jednom místě si nechala trčet jeden pramen na druhém dva na třetím tři. Ty to asi vnímáš jako ležérní krásu, já ne (a to se mi líběj ženský na rockovým koncertu i na bále), ale připouštím, kdokoli to může vidět jinak.

Mě se moc líbí ten nápad, je v tom skvělá ironie. Jen mi to přijde trochu nedotažený. Pokud použiješ vázaný verš, je třeba dodržet strukturu a rytmus. Chtělo by to ucelit. Buď těm nekolíbacím slokám, dát stejnej kabát, nebo je vypustit:

Kolíbej se kolíbej
na ústa mě nelíbej
kolíbej se kolíbej
houpací koníku
nehledej v tom logiku

Kolíbej se kolíbej
na čelo mě nelíbej
kolíbej se kolíbej
houpací koníku
pořád ještě hledáš
potracenou logiku?

Kolíbej se kolíbej
na zadek mě nelíbej
kolíbej se kolíbej
houpací koníku
hoď koblihou
na ženskou logiku

potichu si zařechtej
ještě že si nahatej

co naděláš

prostě IQ houpacího koně máš...

A já bych pokračování hádal na nějaký sado maso:-)
Vše nejlepší k narozeninám.

mechanická okurka: Souhlasím, parodovat vlastní dílo nebyl dobrý nápad.

Severak: Máš pravdu, je to fotografie. Hodině před západem a po východu slunce se říká zlatá, někdy i magická, někteří krajináři fotí jen v tomto čase.

oslov radek: Dík.

Taky bych tu číslovku napsal slovem.
Je to velmi, velmi dobrý!

Já se pro změnu zaměřím na poezii.
Asi by se s tím ještě mělo pracovat. Myslím, že to (jako většina autorů, kteří publikují poezii na internetu) pouštíš moc brzo z ruky. Pohádka o krásce a nekonečné lásce pro mne postrádá nápad (je to kruté, promiň). Nápaditý potenciál vidím v anotaci, kde píšeš jak naděje není, nebo jak ji odháníš, ale ono se jí nejde zbavit, zas se vynoří, když to nejmíň čekáš.
To, jak si zmenšila písmo u "nebo zůstaneš" je geniální, protože naděje je něco malého, doslova titěrného.

Abych řekl pravdu, vůbec to není hezká básnička. A to je dobře, protože to má vtip.
Povedlo se!
Exkrementální poezie, takovou kategorii tu nemáme. Co ale není může být.

korálek: Je to prostor, pro každého z nás, svoboda. Ikdyž vím, že to s tou svobodou není tak úplně jednoduchý.
Díky moc.

korálek: Děkuju Ti.

Patří k tvým povedeným a já jsem v tom zase našel trošku jinou básničku:

Vím, úsměv mi sluší
ale mám smutnou duši
a jen oči mluví

když ústa se smějí
tím úsměvem plachým
tak svůdným
polibkem ten smutek chytí
rytíř s erbem na své paži
o kterém sním

Ach, kde jsi ?

Vím, úsměv mi sluší
ale mám smutnou duši
a jen oči
... to ví

puero: V čem?
Dík

Amadeo´´: Díky moc.

Orionka: Ještě jednou dík.

A42: Poradím Ti bezva fintu, napiš si do básně naschvál překlep a budeš mít spoustu komentářů :-)
Dík.

Amelie M.: V první sloce jsem napsal došky místo došli.
Dík

Nikytu: Díky za upozornění, tentokrát jsem byl hodně mimo.