A já bych pokračování hádal na nějaký sado maso:-)
Vše nejlepší k narozeninám.

mechanická okurka: Souhlasím, parodovat vlastní dílo nebyl dobrý nápad.

Severak: Máš pravdu, je to fotografie. Hodině před západem a po východu slunce se říká zlatá, někdy i magická, někteří krajináři fotí jen v tomto čase.

oslov radek: Dík.

Taky bych tu číslovku napsal slovem.
Je to velmi, velmi dobrý!

Já se pro změnu zaměřím na poezii.
Asi by se s tím ještě mělo pracovat. Myslím, že to (jako většina autorů, kteří publikují poezii na internetu) pouštíš moc brzo z ruky. Pohádka o krásce a nekonečné lásce pro mne postrádá nápad (je to kruté, promiň). Nápaditý potenciál vidím v anotaci, kde píšeš jak naděje není, nebo jak ji odháníš, ale ono se jí nejde zbavit, zas se vynoří, když to nejmíň čekáš.
To, jak si zmenšila písmo u "nebo zůstaneš" je geniální, protože naděje je něco malého, doslova titěrného.

Abych řekl pravdu, vůbec to není hezká básnička. A to je dobře, protože to má vtip.
Povedlo se!
Exkrementální poezie, takovou kategorii tu nemáme. Co ale není může být.

korálek: Je to prostor, pro každého z nás, svoboda. Ikdyž vím, že to s tou svobodou není tak úplně jednoduchý.
Díky moc.

korálek: Děkuju Ti.

Patří k tvým povedeným a já jsem v tom zase našel trošku jinou básničku:

Vím, úsměv mi sluší
ale mám smutnou duši
a jen oči mluví

když ústa se smějí
tím úsměvem plachým
tak svůdným
polibkem ten smutek chytí
rytíř s erbem na své paži
o kterém sním

Ach, kde jsi ?

Vím, úsměv mi sluší
ale mám smutnou duši
a jen oči
... to ví

puero: V čem?
Dík

Amadeo´´: Díky moc.

Orionka: Ještě jednou dík.

A42: Poradím Ti bezva fintu, napiš si do básně naschvál překlep a budeš mít spoustu komentářů :-)
Dík.

Amelie M.: V první sloce jsem napsal došky místo došli.
Dík

Nikytu: Díky za upozornění, tentokrát jsem byl hodně mimo.

Orionka: Žádný došky, to je tím, že to mám v hlavě a nečtu to. Omlouvám se a dík.

mechanická okurka: Dík. S tou kurzívou a tučným písmem si to nechám projít hlavou.

Nejde o jednoduchost nebo složitost formy a už vůbec ne o ozdůbky, ty bývají spíš na škodu. Jde o to zachytit něco, na co slova v běžném významu nestačí. Emoci, tak aby v tom byla, ne tak aby se o ni psalo. Proto jsem Ti tam dal tu citaci.

......až vyjde slunce mezi vinicemi
zeptáš se lásko motýla
proč jsme až dosud byli k sobě němí
a proč už nejsi opilá...

Já z toho vnímám chvíli, kdy dva lidé, kteří se nejspíš dlouho znali (proč jsme až dosud byli k sobě němí) po noci strávené ve sklípku (a proč už nejsi opilá) jsou proměněni, jeden druhému se otevřeli. Můžeš tu situaci popsat sebe detailněji a nedosáhneš toho, že z toho ucítíš ten pocit. To dokáže jen poezie.

Jinak pokud by to bylo v kategorii básně/srandovní, tak mám na to jiný měřítka, než na kategorii básně/život.

Myslím, že pracuješ moc hezky s textem, ale působí to na mne neurovnaně. Jak ve formě, tak v obsahu.