Ležím v horké vaně
sním
voda mě objímá
( voda mě objímá je dost dobrý)

smývá pot z kůže
(tady bych si lámal hlavu čím nahradit smývá, chtělo by to vyjádřit se víc neočekávaně)
prach z duše

usínám
.............................................
Je to neslušný sahat někomu do básní. Ale třeba nějak takhle:

Ležím v horké vaně, sním.

Voda mě objímá!

A požírá
pot mé kůže,
prach mé duše.

U s í í n á á á á á m....

Tady máš vždy otevřeno, vítej příteli!

Yana: Díky moc Yani :-)

Mě andělská tématika nevadí. Ale upřímně, jsem předpojatý proti tomu, když na mne báseň už od prvního pohledu působí sladce. Takže mi trvalo několik čtení, než jsem v ní nalezl to, co sám znám. Bolest ze ztráty vlastní přirozenosti.

Schovej si pár něžných slov
na horší časy
schovej si je do krabice od bot...
Začala si nezvykle něžně

Pak si pokračovala ve svém osobitém stylu, máš tam některé nápadité neotřelé fráze, které to skvěle oživují
okna zamrkala
v uších mi škytají výmluvy

Chybí mi tam nějaká niť, která by to propojovala, jsou to takové výkřiky, ale to nemusí být nutně na závadu. Máš osobitý styl, to je moc dobře. Na druhou stranu, to znechucení, které z to čpí, není něco, k čemu by se člověk rád vracel. Pokud se necítí stejně.

Je to poeticky drsný. Nebo drsně poetický?
U mě dobrý. Dost dobrý!

korálek: Dík, pořád mám trochu pocit, že jsem spáchal svatokrádež

Zamila: Dík!

Tak blázinec, vidíš já myslel, že ten název je symbolický, že to je o mně.

Yana: Dík.
Básník může libovolně opravovat. Fotograf, když to zmrší na začátku už ne, životní záběr je fuč.

Myslím, že se k tomu velmi dobře vyjádřil gabkin. Je to prosté, ale obsah naznačuje chvíli, kdy není čas na pózy, jen na prostou upřímnost.
Moc pěkný.

Je to báseň, která je napsaná v rýmech ve formátu pro volný verš, dalo se to složit i takhle

Zůstalo všechno anebo nic
tma černá jak z kovu
doteky čmáranic


a vyhřezlé city a srdeční dým
tak řekni co s tím...

řekni co s tím?

Formát kterým si to ztvárnil, je lepší. Mě se až na vyjímky nelíbí kombinace volného a vázaného verše, Báseň vnímám ve volném verši s nahodilým (a tak by to podle mne v básni psané volným veršem mělo být) rýmováním (velmi dobrým rýmováním, nesklouzl si ke gramatickému rýmu).
Je to velmi působivé.

Yani máš to moc pěkné, zhostila ses toho suvereně Je znát, že jsi vypsaná básnířka. Má to úroveň. Chybělo mi to tu.

korálek: Moc velkej dík :-)

Je to moc hezký námět a má to odpovídající atmosféru, takovou tu trubadúrskou, ze které se podle jedné teorie vyvinula romantická láska devatenáctého století. Já bych to takhle napsat nedokázal. Přimlouval bych se ale, za formální dotažení, aby v tom čtenář neplaval jako kazuzu. Ustálit základní rytmiku textu s pravidelným střídáním mužského a ženského partu, aby se v tom jednoduše našel rozhovor.
Ale i tak, krásná atmosféra.

Jedna z vůbec nejpovedenějších cos napsala. Jde to hodně zevnitř, ale není to jen výkřik. je to nápadité, má to kontrast i napětí, přes ostrá slova to pro mne není přehnaně exhibicionistické. Udržela si osu tématu, neuteklo ti to. Úžasná, přímo skvělá pointa, svědčící o bezvýchodnosti té situace:
...s ním
sním

že se netopím

- on to může vnímat tak nějak podobně.

Celkově super!

Když si vzpomenu na tvá první díla musím říct, že si urazila pořádný kus cesty. Tohle má hloubku
...Smrtelní kráčíme
zpět
do nesmrtelné říše...
Máš tam i hezké rýmy a je to působivě napsané. Chtělo by to jen aby první a poslední sloka spolu rytmicky korespondovaly. Prostřední by mohla zůstat tak jak je, jako refrén. Bylo by i zajímavé, kdyby se Ti povedlo rozvést, myšlenku které části naší bytosti otáčí kormidlem.
Přes některé výtky se mi to moc líbí.

korálek: Díky.
Pro mne má od Keksu největší kouzlo tahle písnička
https://www.youtube.com/watch?v=2pDLXK5tvzU
Budu muset zavolat kámošovi, kterej to umí na kytaru, aby se poletech stavil, uděláme oheň bude dobře.
(proč ta sova tolik houkala je fór na to, že v písni je refrén ú- úuúúú- uúú v melodii.

Ginnare: Redukce je jedna z možností jak se zbavit toho co trčí, pokud to pro tebe má význam se to dá učísnout, Někdy to dá dost práce, stane se mi že jsem zaseklej na detailu i několik měsíců. Řešení, která mě napadají jsou nerytmický banální... a já vnímám, že to není ono.
Pro mne to je takový učesaný neučesaný. Mohla ses rozhodnout jestli půjdeš na rockovej koncert nebo na bál, vybrala sis bál. Krásně sis udělala hlavu, ale na jednom místě si nechala trčet jeden pramen na druhém dva na třetím tři. Ty to asi vnímáš jako ležérní krásu, já ne (a to se mi líběj ženský na rockovým koncertu i na bále), ale připouštím, kdokoli to může vidět jinak.

Mě se moc líbí ten nápad, je v tom skvělá ironie. Jen mi to přijde trochu nedotažený. Pokud použiješ vázaný verš, je třeba dodržet strukturu a rytmus. Chtělo by to ucelit. Buď těm nekolíbacím slokám, dát stejnej kabát, nebo je vypustit:

Kolíbej se kolíbej
na ústa mě nelíbej
kolíbej se kolíbej
houpací koníku
nehledej v tom logiku

Kolíbej se kolíbej
na čelo mě nelíbej
kolíbej se kolíbej
houpací koníku
pořád ještě hledáš
potracenou logiku?

Kolíbej se kolíbej
na zadek mě nelíbej
kolíbej se kolíbej
houpací koníku
hoď koblihou
na ženskou logiku

potichu si zařechtej
ještě že si nahatej

co naděláš

prostě IQ houpacího koně máš...