No, mám dost velkou obrazotvornost, takže mě to pobavilo...

PS: Hlavně, že tě šazi dovedl vpořádku domů:-)

Tma štěkala, zaplétala se, kouty mají oči, omotávají...
Podobný věci od tebe moc rád čtu. Závěr jakoby pro mne ztrácel tempo.
Nedá mi to se nezeptat.
Vy fakt máte Výra?

Trošku rytmicky rozhárané, ale líbí se mi. Líbí se mi ten protiklad, kdy dotykem píšeš o citu a citem o dotýkání.

Kdysi jsem napsal něco podobného:
http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=19178-napsano-na-dlani

Amadeo´´: Abych ty lehkosti dosáhl, tak jsem popsal šest papírů formátu A4.
Dík.

Umouněnka: Dík.

Zamila: Hm... Dík

Mně se líbí jak je v tom vidět "normální" chlap (žádnej princ). Takovej, kterej si dává guláš se šesti knedlíkama, zapíjí ho pivem, určitě má trochu bříško, možná knír, umí vzít za práci, není to žádnej filozof, ale je srdečnej a usmívá se na svět. Moc se mi líbí, že se do takového "normálního"chlapa dokáže žena goethovsky platonicky zamilovat a napsat o tom takovou báseň.

Je to taková ptákovina.
Dík.

I.
Hledal bych jakými slovy vyjádřit, že mě to bolí, aby to z toho bylo cítit a přitom to takhle natvrdo nenapsal.

II.
Vyvolává v mysli obraz mizící postavy v šedé hradbě deště, haiku je prý taková literární fotografie.Takže OK.

I když možná spíš:

...Dážď nás obkľúčil;
mizíš si mi, už navždy -
v jeho objatí.

By pro mne bylo působivější.

Pobavilo (páč jsem Pavel)

Včera jsem byl na posedu, kanec přišel na pokec. Byl nevrlej, kam si prej koukala?

Kdysi dávno, těsně po převratu vycházel v tehdejších Zemědělských novinách seriál článků s názvem "Abeceda čtení z ruky." Tam jsem se dočetl, že mám v dlani mystický kříž. Asi proto to na mne tak silně zapůsobilo.
Má to pro mne mystický přesah.
Jů...

S tebou musí bejt chlap šťastnej, víc k tomu není třeba dodat.

Vítej.
Dost dobrý. Druhá mi připomíná Mišíkovu píseň "tak už mě moje holka střídá."

Kdo přijde po mně, čerti vědí.
Ten chlápek s tváří tajemnou,
ten po mně pro ty po něm zdědí
to, co já po těch přede mnou.

Pobavili jsme se s manželkou, jako u nás doma...

Z něčeho lehkého se za minuty, hodiny, dny, roky stane něco těžkého.

Byla to fuška, než jsem to v tom našel.

Přišel tam střízlivej :-)
Ne, máme miliony tváří a procházíme miliony světů a na to svítí stamiliony variací světla. Pěkná, ale mám pocit, že by tahle pointa ještě víc slušela rozsáhlejšímu útvaru.

kekebreke: Díky.

A42:Mám šuplík plnej hrůz. Ještěže v mládí nebyly literární weby. A co Ty?