Tom Cortés: Jako stoupenec vázaného verše souhlasím s tvými argumenty pro ně. A je poznat, když někdo váže verše jenom tak nebo slyší melodii...Ty hudebníka nezapřeš!
Možná bys měl zkusit to převést na vázaný verš, ten mi k tobě víc sedí!
Třeba:

Možná už bylo příliš slov
a málo jsme je prosily,
den dvakrát zlíbal již náš krov,
my dál se ve tmě topily.

Po bouři příval slov když ztich,
oči nám vyschly za chvíli,
srdce držela smutek vdov,
co Lásku svoji ztratily.

Možná už bylo příliš slov
a málo jsme je prosily,
byla jak rozžhavený kov,
my o milost je prosily...

Promiň, pár tvých dnes přečtených dílek mne dnes něčím oslovilo. Myšlenky v nich skryté navodili jistou atmosféru a spolu s podzimní nostalgií probudily i dlouho již spící músu....
Máš velký dar! :-)

Tom Cortés: Tak si poslouchám tu tvoji nahrávku a pročítám komentáře. Je to hezké a má to styl. Usmívám se některým námitkám Orionky, i když pokud jde o ten 4. verš, tak onoho tebou avízovaného významu bys lehce docílil drobnou změnou na: "V ní už jen trocha rybích jiker."
Stejně tak dvoje kalhotky v kabelce ještě neznamenají, že slečna je promiskuitní a chce ten večer stihnout ještě další schůzku. (Nepočítám s tím, že by pro ni každý projev lásky byl jen bernou mincí, jinak bys nepsal o misce kaviáru! Nevím proč, ale vybavila se mi teď "Dáma s kaméliemi"...Jenže i ona byla zamilovaná a zanedbala zákazníky!)
Mám pro to jiné vysvětlení: Slečna plánuje, že s tebou stráví víkend. Takže: Strávili jste spolu už v páteční večer, jedny kalhotky na sobotu, druhé na neděli, a ty třetí co má na sobě, si může přeprat v ruce a za dva dny jí mezitím snad uschnou...:-P

Iterum
item rum?

Koukám, že říjnová tvorba tě zastihl ve filozofické náladě! Že by již předvánoční úklid ve vztahu?
Každopádně jsi to napsal moc hezky a hlubokomyslně, takže ti přeji, aby:
Po hádce přišla pohádka
a po činnosti tvůrčí i ta potvůrčí...
:-P

A bez Ní i to hoření
mění se v pouhé Hoře,
totam je krásné mámení,
zbylo slz celé moře!

Bylo to vinou oněch pih,
co hyzdí slunce tváře
konjukcí těles nebeských,
že zhasla její záře?

Teď volným veršem píšeš tu,
bys dostal ven ten smutek
snad viděls letět kometu
a nejraděj bys utek...

Koukám, že tě říjen dostal do pěkně nostalgické nálady...:-)))

Ten smutek přirozeným zdá se,
zpívá o tom, co čas již vzal,
z oka slzička skulila se
a vzpomínky tě nesou v dál.

Písničkou trampskou téhož jména,
jaké i ty v záhlaví máš,
duše tvá je rozesmutněna,
snad dívku stejné krásy znáš.

Jak to semínko na padáčku
odlétla její duše v dál,
teď hledí na tě zpoza mráčku
a jde dnes na nebeský bál...

S jinými prohání se Rájem,
který jen z vyprávění znáš,
Hospodin platí za ni nájem,
a s Petrem hrají mariáš...


Jj, hezky jsi to tu poskládal a pár čtenářům se možná i potily oči...:-)

Psavec: Taky se mi četlo dobře! :-)

mannaz: Zvlášť kdyby se změnila ve vílu rumovou, že? :-P

casa.de.locos: Díky! Myslel jsem si to, když jsi z Ostravy...:-P

Návrat dešťové víly...:-P

Pivní moudrost skrytá v pěně
dostane vás zaručeně.
Ten, kdo dobré pivo pívá
po pár kouscích pookřívá.
:-P

Srdce je velké jako dlaň,
polož tu svoji, prosím, naň.
A i když je tak malé vcelku,
dost skryje v sobě při pondělku...
Lásku i všechny krásy světa,
motýlka, co nad loukou létá,
ptáky, co tak líbezněji pějí,
Tebe však ze všech nejraději...
:-)
Hele, co jsou to ty labirynty MOS - 15? Pochybuji, že by to byly ty tranzistory, takže asi ty ostravské bunkry nebo snad ta mozaiková dlažba z Hornbachu? :-P

Říjen končí v plné kráse
a tvá báseň povedla se!
:-P

Psavec: Díky! Hraju si rád...Co už taky člověku z toho života zbylo. :-)

mechanická okurka: Rozumím! Jen to taky neumím komplexně vyjádřit. Ale to by bylo na dlouhou diskuzi...:-)

Kdopak z nás neujel lehounce
též na podobné blbince,
která mu prostě hezky zní
a náladu mu napraví?

Taky tu mám říkanku o mývalech založenou na zvukové shodě nebo mne zaujalo, jak krásně v písni "Tuhle rundu platím já" zní ono sloužil, ploužil, zoužil a když jsem si přidal ještě toužil, říkanka, vlastně zpěvánka, byla na světě pro čas dešťánek či sněhánek, jak by řekla s nevšedním půvabem exhlasatelka a herečka Míša Dolinová...:-)))

Kdo z nás by tohle neznal? Každý jsme si museli pohřbít nějaké své miláčky a pociťovali při tom výčitky, že jsme si je pořídili a pak na ně pak neměli čas...Ale když odejdou, jako by něco krásného odešlo s nimi!
Jj, taky jsem jel přes půl města, abych se synem pohřbil morčátko v takovém malém lesíku cestou k fakultce. Vyzbrojeni sekyrou na vyhloubení hrobečku a s drahým zesnulým v krabici s mašlí, kde si morčátko hovělo na kusu látky, jsme vyhloubili hrobeček ve ztvrdlé zemi a poblíž se pořád ometal jakýsi podivný chlapík s dogou, jakého bych nechtěl potkat sám někde v temné uličce. Nanosili jsme tam i velké šutráky, aby psi našeho miláčka nevyhrabali. Za pár dní jsme tam zašli a někdo tam zjevně hrabal a dal pryč ty šutráky. Pochybuji, že by to svedla ta doga..:-(

Orionka: Jak kdy a jak kteří! Já už se trochu poučil, že odkládat si věci na později znamená zvyšovvat tíhu onoho břemene! :-p

Sejde z očí, sejde z mysli,
kdo si svoje city syslí...:-(

Souhlasím s tím, že kmotrov skvěle vystihl, co chtěla autorka sdělit. Ovšem šťoura by se třeba mohl podivit Jeho poněkud nelogickému myšlení! Proč se bránil vyříznutí postižené části, když věděl, že stejně zase doroste?
Jenže to už by nebyla poučná bajka o škodlivosti přílišného otálení, když je třeba jednat...:-)

kmotrov:
I když nejsi žena,
prací přetížena,
dycinky se hodí
vědět, jak to chodí!
:-)))