vanovaso: Budu raději, když budeš ještě dlouho tady a rozplývat se budeš jen ve svých básních nebo nad těmi mými, případně i nad těmi od konkurence.
/Nebo i nad mými komentíky! ;-) / ;-*

vanovaso: Tak trochu se měníme i při čtení Tvého dílka...;-*

vanovaso: Nahlížíš snad do mých snů? ;-)

vanovaso: Tohle se mi taky moc líbí!;-)

vanovaso: Ano, to se mi líbí!;-)

vanovaso: Vezmi mne s sebou!;-)

vanovaso:
Co bylo, uprchlo zadními vrátky
a život nevrátí, co jednou vzal,
ještě se naposled ohlédni zpátky,
usměj se, štěstí vstříc kráčej pak dál...;-)

vanovaso: Vždyť já jsem! To jen tohle mne nějak dostalo. Nejspíš proto, že je to psáno celým Tvým srdcem! ;-*
Vždyť i Achilles měl svoji zranitelnou patu! ;-)

vanovaso:
Kdybys sem, moje malá
nic mi už nenapsala,
já chudší bych tu stál,
svět smutným by se zdál...
;-(

vanovaso: Promiň, nechtěl jsem otvírat staré rány, jen potěšit tím, že v tom nejsi sama! A netušil jsem, že to bylo až tak zlé! Ale jak píše i Amélie, ta báseň má své kouzlo a tak jsem se sem už párkrát vrátil, i když tím probouzím lítice vlastních vzpomínek...;-)

Amelie M.: Souhlasím s Tebou, že něco existuje, ale není to žádný fousatý stařík na obláčku. Myslím, že dávní mudrci, a to nejen z východu, o tom věděli své. To něco s námi komunikuje prostřednictvím našeho podvědomí, nejspíše telepaticky, k čemuž je třeba být vyladěn na správnou vlnu a přenos obrazů /koncentrace a vizualizace etc./

vanovaso: Ale já Ti přece rozumím, jen jsem tu poněkud obšírněji tlumočil i svůj názor!
*I já jsem tím tak trochu promlouval i k ostatním a tím, že jsem to adresoval Tobě, jsem Ti jen vyjádřil svoji podporu. Jak vidíš, přidala se k nám i Amelie M. a nejspíš se brzy do diskuze zapojí i další...;-*

vanovaso: ¥ Já už vím! Kmotrov se o tom zmiňuje tuším u Tvé básně Jsem jenom žena.;-)
Víš, já Tě z technických i časových důvodů nemohu brát takovým frontálním útokem jako Tys vzala mne a taky jsem nekomentoval všechno, co už jsem četl, ale k některým Tvým dílkům se vracím, abych si je vychutnal! ;-)
Od počátku roku jsi udělala velký pokrok. Už nejsi truchlící troska, ale stále ještě atraktivní žena s krásnou něžnou duší, vědomá si svých kvalit, která má co nabídnout a má zas chuť žít.
Mám z Tebe radost a tak trochu i závidím...;-*

Mrkni! A jsem rád, že už není...;-)

vanovaso:
Velmi sugestivní! jj. podobné stavy a pocity mívám občas taky: Záplava vzpomínek, pocitů a představ a následný únik do Nirvány...;-)
Zajímalo by mne, zda Tě k napsání inspiroval ten obrázek anebo jsi si jej našla až pak. Každopádně se mi tohle mistrné spojení líbí! ;-*

vanovaso:
Je to tak krásný a něžný, že se teď slzy dojetí snoubí s mými řasami jak kapky večerní rosy se stvoly trávy, listy a okvětními plátky růží! A je marné si říkat: Jsi přece chlap a ti nikdy nepláčou! Je to silnější než já...;-)))))))

vanovaso: vanovaso:
****** *
Tak tahle je vážně nádherná, plná citu a vřelé touhy.;-*
Vzal jsem si k srdci Tvá slova a snažím se nečíst jen komentáře pod vlastními hříšky.
Bral jsem to od Tvých prvních a usnul s mobilem v ruce a s pocitem nekonečného smutku a marnosti bytí...;-(
* Ale tady se raduji a užívám si! Díky!;-)))*

vanovaso: Existence Boha je jen fixe vytvořená těmi, kdož chtějí ovládat davy toužící po nějaké berličce útěchy, když dobro je odpláceno zlem. Ostatně představa Boha, jakého nám nabízejí církve, je dost tristní a rozporuplná, stačí nahlédnout do bible: Bůh stvořil člověka k obrazu svému! Stačí si jen uvědomit, kolik takových "obrazů" je kolem nás. Zlí, žárliví, arogantní a náladoví vládnou světu, jak On vládnou mocí vše rázem zničit, potrpí si na vlastní uctívání své osoby a nesnášejí štěstí jiných...A odmítají skládat účty ze svých činů!
Také jsem napsal podobnou báseň. Jmenuje se: Když touha klepe na dveře. Ale nevím, je-li i tady. Na vyhledávač se nelze spolehnout, už jednou jsem mazal repliku své básně...;-(
Jediný Bůh, v kterého věřím, je dobro explicitně uložené v srdci každého z nás! A jsme-li ochotni mu naslouchat, pak vede naše kroky tím správným směrem, naplňuje náš život štěstím a láskou... ;-)))

Je to moc hezky zpracované, i když vzpomínka na krematorium ve mně probouzí silně depresívní pocity! A stejně na mne působí i kolumbárium.;-(
$ Když vidím ty urny stísněné v těch malých skříňkách jako kdysi slípky v těsných klecích drůbežáren, svírá se mi srdce podivnou úzkostí a smutkem! A nepomáhá si říkat, že nebožtíkům už je to vlastně fuk...;-(
¥ Taky bych se raději nechal rozprášit třeba z té naší věže, co převyšuje kopce, abych se mohl rozletět na všechna místa, která jsem měl tak rád a třeba se i usadil poblíž těch, které mám rád!;-)
& Věřím, že naše duše zůstanou i po smrti nablízku a že zcela určitě stále něco cítí...;-)
* A vážně moc se mi líbí, že jsi to zpracovala jako vlastně optimistickou vizi! To je mi na Tobě sympatické a patří Ti za to můj dík!
P.S. Já jsem si zas půjčil ten nápis "Světlu vstříc" pro název jedné své básně >zvu Tě k sobě!;-)

vanovaso: Omlouvám se za chyby, ale výpadek spojení /wifi/ mi zabránil to opravit, dokud to jde.;-(
Ještě k té knize: Kdesi jinde k ní mám něco na způsob recenze. Až mi to vyjde, vložím to i na psance. Chci to ale trochu upravit.;-)