Čas dozrál

Slyším hlas sametový
takový jaký máš jenom ty
a rozhlížím se po ulicích
kdepak jsi...

Chumelí
a vločky padají
přes záplavu vloček sněhových
tě neuvidím...
Kdepak jsi...
Zůstává jen krajka složená z vloček

Městem doznívají koledy
I dárek jsem zapomněla koupit
nebyl nám dopřán adventní sváteční rituál
kouzelná doba plná tradic

Chumelí
A já šeptám si svoje přání
aby se vrátilo
všechno co jsem tolik milovala
můj starý život
A zatím
svět se mi vymkl z rukou

Stmívá se a chumelí
nic už mě nedokáže zahřát
chtěla bych s tebou počítat sněhové vločky
a dát si svařák
A padá hvězda
přeji si milování
A zatím jen slzy utírám
zkřehlými prsty

Opuštěný domov
smutný tichý byt
prázdný kabát
Dostala jsem strach
Hvězdy se snaží vzkřísit můj bývalý třpyt v očích
Probouzím se ze sna
uvězněná v realitě

Dítě v sobě chci utěšit
přestože nastal čas zrání

Chumelí
A hledala jsem marně
tvůj hlas
v ulicích hlavních i postranních
všude kde je a bude sníh
kam spadla hvězda
A chtěla jsem tě pohladit
zkřehlými prsty
aby se o tvou tvář zahřály

Kus života je pryč
A každý už mluvíme jiným jazykem
i podmanivé vůně vyprchaly
a hřejivá slova se nevyslovují

Láska se zvládne nebo rozpadne
Pak jiná začne znova
Snad
Ale co jsme prožili v nás zůstává
nástává čas zrání
ale je to to co jsme tak chtěli?
Teď cítím jen chlad a hladovění
Mám strach
po zrání přece pokračuje
čas sklizně
co nám dopřán není

A stále chumelí
jakoby nechtělo přestat
obloha je plná krajkoví

A zdáli slyším tvůj sametový hlas
jako by až sem doznívala sametová něha
Ale už se ztrácíš
Sám víš
že na dnešní operátory není spoleh
už tě neslyším
je to jen zdání

A zkřehlými prsty
otvírám byt
do tmy
Mám strach
I hvězdy přestaly padat
Rozsvěcím všechna světla v pokoji
A dělám rychlý steak plný bylinkového pesta
Nastal konec hladovění
Nastal čas zrání

Za oknem chumelí
a mě začíná být teplo
Vím totiž že nejseš jediný
co umí líbat
Nechávám tě odejít
pomalu odcházíš
tvůj hlas se ztrácí v dáli

Čas dozrál