Na hraně přijetí

Jak přemoci
naučenou bezmoc
když dělala jsem vše a nezmohla jsem nic

stěží se pak dá uvěřit
možnostem bez hranic

jako holýma rukama
utkat měkké plátno
z pavoučích vláken
a potom do nich vmíchat dým
s důvěrou že při tom
žádné z nich nezkřivím

do této hmoty zasněné
pak vmíchat pevnost kamene

hledat správný poměr
tvárnosti a tvrdosti

rozmrazit paralýzu
co tiše plíží se
z povrchu kůže
hluboko do kostí

nasměrovat nádech
ať se do plic vejde

(vědět že každý pocit
jednou přejde)

vysoko nad stromy
kus mě se odlomí
když balancuji
na neviditelné hraně

(bezedná rezignace na jedné
a planá naděje
na druhé straně)

zbývá jen
přijmout co nezměním
a čekat
co se stane