Lenča: Tvá duchovně pojatá dílka vždy mají co říci, ovšem neuškodilo by do nich vnést trochu řádu, rozdělit je na kratší úseky podobné slokám, aby člověk mohl spočinout okem jen na nich a na chvilku nechal na svoji mysl působit jen část z těch mnoha myšlenek a pocitů, které jsi vtělila do své básně, probrat je ze všech stran, než zase půjde o kousek dál...:-)

Lenča: Je to moc hezký, jen ten závěr naznačuje, že jsi na chvíli odlétla myslí do nezměrných výšek a přestala vnímat něco tak nudně materialistického jako je počet slabik. Člověk v takovém stavu je plný pocitů a chtěl by je všechny vtěsnat do jednoho jediného verše...:-)))
Jo, taky to znám, jen jsem se časem stal více nudným sucharem, duše okorala a skřivánek cit ve mně snad zmrz...:-(

Lenča:
Je to něžňounký a Tvé duši by i duha záviděla krásné barvy!
Jen máš drobný problém s tím, že chceš říci všechno najednou a pak jsou některé verše trochu víc natažené do délky. Asi by stálo za to to rozdělit třeba i do více slok, nebo jen naznačit, vnímavý čtenář by už pochopil! Jinak Tě, kněžko bílé magie, vidím v živých barvách s vykládacími kartami a astrologickými tabulkami, kočkou na klíně a sovou na rameni...:-)))

*Blázen by o sobě nikdy neřekl, že je blázen!*
Vnímám to spíše jako takový Tvůj přechod od materialismu k více duchovní bytosti!:-)

Jj, láska časem mění svoji podobu, upouští od vnější podoby zdobené prvky zamilovanosti a stává se něčím hlouběji ukotveným tam uvnitř. Jenže ten, kdo si příliš zvykl na její vnější, mnohem něžnější podobu, má někdy problém s tím, že z křehké princezny je náhle samostatná královna a jeho oči nevidí tu skutečnou pravou krásu! Ostatně té je třeba se spíše jen dotýkat srdcem a vnímat ji svým vnitřním zrakem. Náhle jakoby každý z těch dvou mluvil jiným jazykem lásky, ač tam uvnitř ten oheň stále plápolá! :-)))

Něžně mazlivá! Jo, mně tam žádná slabika nechybí, tedy na konci poslední sloky, Ve 2. a 4. bych tu připomínku bral. Taky se zamýšlím nad mě, já bych asi dával spíše mne, na druhou stranu - když vzpomenu na školní pomůcku: Dosadit si tvar slova Ty, tak to vypadá správně.:-)))

Lenča: Někdy se sám sebe tážu, zda-li jsem to já, kdo k stáru nějak špatně slyší či to jen intuice má (snad jen dočasné!) problémy s hlasivkami...:-(

Orionka: Hezké, jen mi jako rýmy nezní souhvězdí-pojezdím.
To "m" navíc mi tam drhne. Ale není to první báseň, kde jsem na tohle narazil. Jsem asi punťa!:-P
To první kolo jsem nestihl, dozvěděl jsem se o tom moc pozdě. Ale je to hezké veršohraní...:-D

Lenča: Co záleží na formě, když oslovuje obsah? Nejsem literární kritik, tak jen asi se zarazím u konce prvního verše: Potisícé? Já bych to viděl na: Potisící...
Ale jinak je fajn, že se máš ráda. To já už někdy taky...A snad i pár lidiček okolo! Mám dojem, že k nim už řadím i Tebe...
Jo, před touhle básní jsem už koukal i na první kapitolu Tvého nového románu a naladilo mne to na trochu romantickou vlnu a probudilo něžné a dávno zapomenuté vzpomínky. :-)
A aktuální počet Tvých dílek mi připomněl jeden moc krásný rok: To jsem se stal prvně otcem...:-D

Tak to je ono, ten slíbený románek? Je to hezký! A fakt máš ráda oříškovou zmrzlinu? Já si ji taky často dával...:§)

vanovaso:
Krásná! Škoda, že není smajlík vyjadřující dojetí...:-D

koiška: Ono všeho moc škodí a někdy to taky nesedne...:-)
Ale už jsem taky dokázal dát třeba osm různých básní i očtyřech, pěti slokách a sypal jsem to prakticky z rukávu...:-)

koiška: Ne ní zač! Zase jsem se trochu předváděl, ale jen díky Tvé inspiraci...:-)

Zrození když v Tobě pramení,
tak je to dobré znamení...

Fajn, jdu si pokecat s rybičkama. Nebudou mi skákat do řeči...:-)

Ailin: Hele, to jsem četl v jedné sci-fi, kde kosmonaut vzpomínal na maminčinu radu:
►Jestliže něco máš, pusť to! Pokud se to k Tobě nevrátí, nikdy to nebylo Tvé!◄

Ailin: Ano, v tom smíření je snad chvilka klidu, jenže později se to vrací...

Ailin: Ano, je to tak! Ty to vnímáš jako vysvobození, výhru, co Ti otevřela cestu k dalšímu životu, mně to ale oživilo starou ránu a připomnělo největší životní prohru...:-(

Ailin: koiška: Ano, ale pro Tebe to znamenalo vyřešení problému, se kterým jsi už počítala a smířila se s ním! Ale já na to pohlížím z dálky, pod vlivem té první sloky a vlastních pocitů a zkušenosti.:-)

vanovaso: Vždyť já taky. Dokonce tu o tom mám píseň: Do svého srdce vcházím bez klepání! Hezký den!:-)