|
Naděje neumírá ani jako poslední...
 20.11.2014 10 945(13) 0 |
Pro faleš, přetvářku,
pýchu a nadutost
upadáš do nářků,
zažíváš zoufalost.
Ztrácíš tak sám sebe,
ztrácíš tak vlastní tvář,
již nejsi člověkem,
teď jsi jen smutný lhář.
Ve službách temnoty
své lidství vzdáváš,
tvé světlo nesvítí,
stínem se stáváš.
Nežiješ, necítíš,
nevnímáš Boha,
tvá cesta životní
je pustá, strohá.
Svou duši zaprodals
pro zlatou vizi,
nyní vše nádherné
ze srdce mizí.
Takhle už nechceš žít,
však smrti se obáváš,
na tenké hranici
bezradně postáváš.
A když pak konečně
překročíš onen práh,
náhle tě opouští
všechen ten krutý strach.
Jaká to velká lež,
smrt není peklo,
to jen tvé vědomí
na Zemi Ráje se zřeklo.
Teď víš, že napravíš
všechny své chyby,
když nový začátek
Vesmír ti slíbí.
S vírou a nadějí
vítáš další šance,
žít život člověka,
ne jen ztroskotance.
pýchu a nadutost
upadáš do nářků,
zažíváš zoufalost.
Ztrácíš tak sám sebe,
ztrácíš tak vlastní tvář,
již nejsi člověkem,
teď jsi jen smutný lhář.
Ve službách temnoty
své lidství vzdáváš,
tvé světlo nesvítí,
stínem se stáváš.
Nežiješ, necítíš,
nevnímáš Boha,
tvá cesta životní
je pustá, strohá.
Svou duši zaprodals
pro zlatou vizi,
nyní vše nádherné
ze srdce mizí.
Takhle už nechceš žít,
však smrti se obáváš,
na tenké hranici
bezradně postáváš.
A když pak konečně
překročíš onen práh,
náhle tě opouští
všechen ten krutý strach.
Jaká to velká lež,
smrt není peklo,
to jen tvé vědomí
na Zemi Ráje se zřeklo.
Teď víš, že napravíš
všechny své chyby,
když nový začátek
Vesmír ti slíbí.
S vírou a nadějí
vítáš další šance,
žít život člověka,
ne jen ztroskotance.
Ze sbírky: Začátky na plné obrátky
21.02.2015 - 21:47Lenča: Tvá duchovně pojatá dílka vždy mají co říci, ovšem neuškodilo by do nich vnést trochu řádu, rozdělit je na kratší úseky podobné slokám, aby člověk mohl spočinout okem jen na nich a na chvilku nechal na svoji mysl působit jen část z těch mnoha myšlenek a pocitů, které jsi vtělila do své básně, probrat je ze všech stran, než zase půjde o kousek dál...:-)
21.11.2014 - 11:55Lenča: naprostej souhlas lenčo, i já tak píšu.. takže moc formu neřeším.. většinou fakt jen, když se mi něco jakoby hůř čte, tak to řeknu, ale jiný to může vnímat opačně :-) piš, jak to vyhovuje tobě.. pod to se ti podepíšu :-))
21.11.2014 - 11:33Amelie M.: Díky, jsem trochu rebel, teda aspoň co se psaní týče. Moc neřeším styl, prostě když mám pocit, že chci vyjádřit nějakou svou myšlenku, pocit, poznání atd., tak to nechám vyplynout, jak to přichází.
S tím rozřádkováním si ale zkusím pohrát, díky :)
S tím rozřádkováním si ale zkusím pohrát, díky :)
21.11.2014 - 09:53Mě tvoje uspořádání veršů neruší, byť je pro čtenáře náročnější takovou báseň číst. Soustředil jsem se na rýmy, protože to je asi to, co ve mně vyvolává pocit jakési lehké rozladěnosti (u té básně, ne u mě :)). Ta báseň by byla harmonická s rýmováním podle nějakého schématu, stejně tak i s občasným rýmem, který by ji jaksi svazoval a dost možná i ve volném verši. V tomto případě na mě působí jaksi neuspořádaně. Hůře se čte a při soustředění na četbu uniká obsah. Slitý text pak to celé ještě umocňuje.
Nechtěl jsem ti tvoji báseň nikterak pohanět. Je to jenom můj osobní pocit. Pro jiné může být to samé naopak originální a příjemné.
Nechtěl jsem ti tvoji báseň nikterak pohanět. Je to jenom můj osobní pocit. Pro jiné může být to samé naopak originální a příjemné.
20.11.2014 - 21:52máš takový svůj způsob psaní, myslím, že bych tě už našla i poslepu.. :) plyne, je v ní spousta myšlenek.. osobně by mi při čtení pomohlo nějaké rozřádkování, ale jinak za mě dobrý :)
20.11.2014 - 21:51Lenčo, já většinou nekritizuji, to spíše raději nepíšu nic, na tvých dílkách si často cosi najdu, ale ta forma tady mě odrazuje od přečtení, věř mi že rozdělení na více slok básničce jen prospěje
20.11.2014 - 19:24vanovaso: Tahle báseň se jeden večer napsala v podstatě sama. Vyjadřuje mou víru v nesmrtelnost duše. Dostáváme nespočet nových šancí, Kdosi jen čeká, až pochopíme... A nezná pojem ´čas´...
20.11.2014 - 19:13ted nevím, zda dobře rozumím- život po životě? , nový život nebo jen nový začátek...kdy dojdeme prozření, zda-li vůbec...nikdo nejsme bez viny... ach, živote...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Naděje na zcestí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Důvody lásky
Předchozí dílo autora : Hrátky v oblacích
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
