koiška: Děkuju! Měl jsem se stát rétorem, jen nemít tolik trémy!:-)

Timothy A. Postovit: Není zač! Chtěl jsem sem hodit i další právě vzniklou, ovšem nějak se mi z ní po úpravách vytratilo kafe, takže kdyby byla soutěžní, možná by to uznali /minimum bylo použít trojici slov/, ale než to změním, nebudu se chlubit, ač jinak je opět šmrncovní...:-)

Timothy A. Postovit: Díky! Můžeš se sám zapojit! :-)
Ta veršotepárna soutěžní má sice pauzu, ale i nadále nesoutěžně probíhají na FB další akce. Budˇna téhle adrese můžeš vkládat, co Ti libo nebo se lze připojit ke skupině a na pět slov, která jsou každou neděli obměňována stejně jako formy, můžeš buď vložit něco libovolného s použitím oněch slov, druhá úroveň je zkusit i předepsanou formu a ti nejnáročnější to pojmou i jako akrostich...Tohle je adresa na volnou veršotepárnu, ale proklikáš se tam i přes www.versoteparna.cz a FB stránku veršotepárny. https://www.facebook.com/groups/versoteparna.free

korálek: Díky! Ona je ballata takový zvláštní byť dost volný útvar, kde se má 1.,4. a 14. verš rýmovat a 14. verš může být i opakováním znění či alespoň rýmu 1. verše. Takže jsem podle návodu a i dílka mistra Shaana zkusil napsat tohle...Další dva kousky dávám do deníčku. No, netrvalo mi to ani dlouho a nemusel jsem ani počítat slabiky, chytil jsem rytmus a jako by mi to někdo napovídal, sázel jsem to plynule na klávesnici...:-)

Lenča: Třeba pro někoho i jsi celý vesmír a ani nemusí ty oči zavírat...:-)

Whetley: A sakra! Takže protipól KateV a Iluze? No, nic mi do toho není...:-)

vanovaso: Myslím si to, i když jsem po té nové cestě ještě dost rázně nevykročil. jenže už Franz Kafka řekl:
Je cíl, ale nikoli cesta. To, co nazýváme cestou, je váhání.
:-)))

Na Tvůj věk hodně dobré, i když souhlasím s poznámkou J.T., že by se něco dalo ještě vylepšit. Je to podivná doba, kdy mladé dívky píší o nočních můrách a předem se bojí toho, co jim osud chystá. (A jiné třeba odmítají něhu, jak jsem si zrovna před chvílí přečetl!) Ale fatalismus není na místě! Vždycky se stane jen to, co v hloubi duše očekáváš a čeho se bojíš. A i když se to stane, můžeš to vzít jako tragédii nebo přijmout jako užitečnou zkušenost...:-)

Podivnej svět, kde muži oplývají něhou a dívky ji odmítají...
:-(((
Ale je to naše vina, že jsme připustili, aby nám vládli pokrytečtí necitelní zmetci, proti nimž je Quasimodo hotový Adonis, že jsme jim dovolili udělat ze světa takovouhle žumpu...

♣Je to tak realistické, až z toho běží mráz po zádech. Souhlasím s Yanou, že bys jistě uspěla v nějaké soutěži na tohle téma. Možná by si to měli přečíst ti, co tleskají americkým snahám rozpoutávat stále nových válek a neuvědomují si, že by to mohl být konec nás všech, veškerého života na Zemi...
♥Ale já osobně nejsem zastánce neustálého připomínání hrůz, které rozpoutali ti, co si taky říkali lidé. Život je tak krátký, že bychom se měli zaměřit na to, aby byl i díky nám hezký, pro nás i pro ty druhé!
☻A tak se snažím psát spíše o tom, co je na něm hezké, i když je mi vyčítána přílišná sladkost či monotématičnost...Chci po těch pár let, co mi možná ještě zbývá, být na druhé hodný a laskavý, šířit úsměv a pohodu, rozdávat drobné pocity štěstí a lásky - vždyť toho zlého je i tak dost! Prostě žít tak, abych mohl odcházet s úsměvem a i hrobník pro mne plakal...:-)

Lenora: Díky! :-)
A že očekávané? Mám to vztáhnout k názvu anebo k sobě samému obecně jako autorovi? Prostě, že už jsi si okoukla můj styl? Tohle je ovšem omezeno danou formou a pěti povinnými slovy. I když je fakt, že za pět týdnů už se člověk trochu v sonetech otrká...:-)

Lenča: Kdo sám neprožil, nepochopí...:-)

Asi to tak sama chtěla,
proto zůstat neuměla...:-)
Hezké a budící jisté nevšední představy...

Uváz jsem v dohadů síti:
Odešla snad pro Tvé pití?
přestals s tím, či hledáš sílu
tím, že dal jsi se na víru?

vanovaso: Já Ti rozumím! Jsem sice jen chlap, ale četl jsem dnes dvě Tvá dílka a obě na mne dost silně zapůsobila, mnohem více, než bych si byl ochoten připustit...:-)
Vypsat se z toho, dostat to ze sebe, vidět to před sebou černé na bílém, prožít si to a pak se snažit to přijmout, to hodně pomáhá! Za ta léta už o tom něco vím...Hodně štěstí!:-)))

vanovaso:
Když si něco znovu silně prožiješ, tak Tě to pak nějak vnitřně osvobodí, rána se začne hojit a i když jizva zůstává, posílí Tě to tam uvnitř a uvolní cestu k lepší, šťastnější budoucnosti!
Vím to, trvalo mi dlouho, než jsem pár pocitů odblokoval a přijal je jako užitečnou zkušenost...:-)

vanovaso: Krásné a přímo nabité silnými pocity a nádhernými metaforami. Vzpomínky na zítřek se zkušenostmi minulosti a dnešní láskyplnou touhou, toť skvělá kombinace!:-)))

koiška:Díky! Ale myslím, že ty další, co mám v deníčku, by si možná taky zasloužily poslat, jenže vznikly pozdě, takže ani změna identity by jim už cestu neproklestila...:-)

koiška: Děkuju! Bohužel, tohle není ten soutěžní. Tři povolené kousky mám jako předchozí dílko, ovšem řádil jsem pak pěkně v komentech, důkazy najdeš v podobě sonetů v deníku. Vše vzniklo většinou ve čtvrtek večer, jen ten poslední dnes, Tys mne inspirovala ke Starému Joeovi.:-)

korálek: Díky za milá slova i za hezké verše!:-)
Buď vílou, co u lesní tůně
lehounce tančí po špičkách,
a pokud touhou srdce stůně,
přitančím k Tobě jako v snách.

Pak budem tančit rosou ranní
dokud nás to neunaví,
pak pohladím Tě něžnou dlaní,
co bude pak, jen vítr ví...
:-)))