květy v květnu na mě odevšad křičí, dožadují se mých pohledů
![]() ![]() ![]() ![]() |
Zvony, co dozvonily
v zátiší smutku.
Rozkvetlá pláň
plná jasu
Zapomeň! Zapomeň!
A vskutku.
Tiché smíření vplétá
květy bezu
ztepile do vlasů
v zátiší smutku.
Rozkvetlá pláň
plná jasu
Zapomeň! Zapomeň!
A vskutku.
Tiché smíření vplétá
květy bezu
ztepile do vlasů

tak smířeně na mě působí, ale smutně smířeně, člověk se smíří, ale chtěl by křičet...

j.f.julián
tleskám, zasnil jsem se romanticky...

Básník svůj obraz vkládá do slov, čtenář si z nich skládá obraz svůj. Jsou-li obrazy shodné, je to úžasné, neshoduji-li se, ještě neznamená, že je chyba na straně kohokoliv z nich. Život je příliš rozmanitý, než aby se vešel do škatulek.
Jsem rád, že mi tyto verše neunikly.
Jsem rád, že mi tyto verše neunikly.

taron: Mohu se jen dohadovat o jinotajích v Tvé básni možná možná ukrytých, jak už je u Tebe zvykem, ale škatulkovat je ošidné a tak se jen nechám unášet svojí fantazií a vychutnám si blíže nedefinovatelné pocity tak jako i některé čtenářky a čtenáři přede mnou. Vždyť to pravé kouzlo se neskrývá v přesné definici a rozšifrování obsahu, ale v pocitech a vzpomínkách, které probouzí! :-)))))))))))))))

ta báseň pro mě má jiný rozměr.. jako bych věděla, o čem píšeš.. a v tom je to její tajemství a krása..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Křičící : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Věnovaná mému prvnímu tělu
Předchozí dílo autora : Na rozhraní světů