Všechno je to pravda a držím ti palečky a určitě svedeš!

taron: loner: Ellie: Devils_PIMP: Dík, váhala jsem, erotika, vyznání,nakonec vyhrálo že je to taková sranda.

Ježiš ta je krásná, dokud je co objevovat stojí za to žít

Ó, a navíc je tam jedno z mých životních kréd-všechno je jinak. Moc pěkná!

Děsí mě a zarmucuje, podle mě je psaná krásně, ale moc smutně

DDD: Napíšeš mi jaké příběhy? Třeba zrovna o nich je ta básnička.

Opět šílená, ale ne že příšerná. Šílená tím zoufalstvím. Snažím se do toho vcítit. Úplně to asi nedokážu, nic takového jsem neprožila. Určitě to ale chápu.

Myslela jsem rozeběhla, už si to ale změnila. Rozutéct je jako do všech stran, ale ne za někým. Pro mě je tohle ale nepodstatné. Nehledám chyby.

Tak ta se mi moc líbí

Devils_PIMP: Moc dík, fakt jsem ráda že se ti líbí

loner: Jsem i ráda, tak zas někdy

loner:Založit rodinu ještě neznamená umět prožívat lásku, bez předsudků, bez zbytečných nároků. To už jsme odbočili. Ale nefunkční rodina ještě neznamená to co jsem zpočátku popisovala. Tam přece může být láska. To že spolu neumí žít rodiče neznamená že týrají, odstrkují, znásilňují, kritizují, schazují ego atd. Například rozvod v rodině pro mě neni důvod proč by dítě mělo strádat.

loner: Tak si to přesně myslím děkuji

loner: taron: S tou poslední větou Taron souhlasim, ale jinak moc ne. Co bestiální vrazi a jejich dětství, co spousta dětí z dětských domovů, které nejsou schopny vytvořit si normální vazby ve společnosti ani ve vztazích, co znásilňované dívky, co psychicky a fyzicky týrané děti? Nevím, myslím, že tito jedinci to opravdu nemají jednoduché. Je to určitě případ od případu, záleží na mnoha činitelých, museli by pak mnoho pozitivního prožít, aby začali věřit. I tak by to byl dlouhodobý proces a nesměl by je nikdo zklamat.

loner: No já myslím že ne. A jestli tak nějakým chorobným způsobem. Myslím ale opravdu někoho kdo léta žil v naprosté beznadějné krátce nepopsatelné nenávisti .

alexis: Devils_PIMP: nevěděla jsem jestli se dá, tak děkuji za komenty. Ten příběh mě ale dojímá. Kolikrát se zamýšlím jestli někdo umí lásku dát, když celý život slyší jen nadávky, opovrhování a vnímá nenávist.

taron: Myslíš že někdo opovrhovaný, odstrkovaný, žijící v samotě a bez lásky může umět lásku dát? Myslíš že takový člověk je schopný opravdového citu?

Už je po zkouškách zřejmě. Tak moje dávka tvého románu mě uspokojila, díky, zase se těším co bude dál. Jediné, rozutekla jsem se za ním, to je divné myslím.

víš co je důležitý, že o tom vůbec uvažuješ, ať je ta úvaha jakákoli a pro někoho třeba zmatená. Já mám jasno: Zoufalství začíná tam, kde končí naděje.

Přijde mi z těch tvých taková nejtěžkopádnější, ale špatná není, to ty sis nasadila v mých očích vysokou laťku asi.