kmotrov: To je přesně ono, až mi z toho leze mráz po zádech. Hm, je opravdu úžasná a naše kreativita k tomu. Páni. Čím vším jsme mohli být, čím jsme a jak je naše žití pomíjivé, ale jak ho skálopevně milujeme a zmítáme se v něm.

Je nádherně napsaná, čím vším můžeme být...Já tedy jsem si ji přečetla prvně s tím jsem a pak bez toho a líbilo se mi to mnohem více. Je to jedna z těch, které jsem si četla nahlas.

Co vy jste za krajinu, konáte s pomocí čerta a máte hnědý ramena. Ne, dělám si srandu tohle je přesně ono, uspořádaná, pravidelná, v jednom stylu. Tak ať ti čert pomáhá (-:.

Čtu to ráda, ale teď nějak nestíhám. Líbí se mi obsah, to co napsal Vladan jsem zběžně projela, a je fajn, že to takhle rozebral. Máš to pro příště. Já si takových rozborů cením, ale nemám na ně čas.

To mě to nikterak nepřekvapuje. Obsah tvých děl má vždy myšlenku, styl je osobitý a čtenář si na něj musí zvyknout.

black.heart: Hlavní problém je v tom, že psycholog nemůže napsat léky. Proto dva lékaři. Když jeho možnosti selžou, pak předává pac. psychiatrovi a ten napíše medikaci. Ale měli by spolupracovat. V Americe je naprosto jinak nastaveno zdravotní pojištění. Jedná se o jakési alternativní psychiatry, jsou soukromí a drazí. K tomu žití v dneší době. Těžce se hledá mladému člověku smysl života, když je obklopen tím vším co popisuješ a s čím v podstatě souhlasím. Ale základ je vždy rodina. Podle rodiny se jedinec orientuje a vytváří si životní hodnoty a nachází smysl žití. A to by mohlo být zajímavé v tvé profesi. Znáš rodiče těch dětí a vidíš jak se chovají jak oni, tak tví svěřenci. Určitě nacházíš spoustu rozdílů a vnímáš jak už takoví caparti jsou ovlivněni rodinou.

Ten obsah je moc dobrý, taková beznadějná, určitě je v ní mnoho z pocitů dnešního člověka. Ta forma není dokonalá, ale já jsem přes to, co je v básni, takže povedené.

Cha, cha vy vtipálci. Aspoň měli důvod se na úřadě zasmát.

taron:To je to co jsem považovala ve výchově za nejdůležitější, pohladit, povzbudit, zdůraznit, že oni jsou ti nejdůležitější, jedineční. Vštípit dětem správné hodnoty, pomoci jim nalést smysl života, mluvit, mluvit, mluvit. Dnes jsou dospělí. Jedineční, sebevědomí až moc, ale jsou spokojení, mají spoustu zájmů a já cítím že jsou šťastní a to je pro mámu to nej. Ne každá máma to tak vnímá. Některá máma má sama spoustu svých starostí, není schopna převzít ještě starosti dětí, je nemocná a jsme v tom bludném kruhu.

black.heart: předpokládám, že neslučuješ psychiatrii s psychologií a s různými terapeuty. A to je ono. U nás donedávna nefungovala dostatečná síť různých poraden, psychologů, psychoterapeutů. Skoro bych si troufla říct, že u nás je to v plenkách. Často, do ne tak nedávné doby praktik napsal nějaký lék, protože pacient to tak chtěl. Hlavně mě neposílejte nikam, ještě by si lidi mysleli že jsem blázen. Za socialismu to musel mít člověk fakt štěstí narazit na dobrýho odporníka přes psychologii, spíš fungovali u dětských poraden, u manželských, v nemocnicích a stejně zřídka. Pak se to začínalo rozjíždět a řekla bych že je to i přístupem veřejnosti. Zaplatí si, pokud tam není poslán psychiatrem nebo praktikem. Ale už se začínají předhánět. Jo, v Americe mají psychology i pro zvířata. U nás si konečně začínáme uvědomovat, že nemoc duše jde ruku v ruce se somatickým onemocněním. Kolik znám somaticky nemocných a jsem přesvědčena že prvopočátek jejich problémů je v nemocné psychice.

Co to je? Směsice překotných výlevů, zdánlivě bez ladu a skladu, které mají rub i líc a je v nich hromada moudra. Prostě takový kopanec reality. Jo, taky už mě napadlo že bych něco z toho mohla slyšet v dobrym filmu.

Tohle mě taky vždycky strašně dojme. Zvířátka jsou pro mě přátelé. Kvůli tomu abych nepřejela pejska jsem jednou skončila v pangejtu a pěkně si zdevastovala autíčko, ale pejsek přežil. Teď zase po ránu si hrají ptáčkové na silnicích u nás jsou jich celá hejna. Vždycky koukam do zrcátka jestli stačili všichni odlétnout. Tedy naprosto chápu tvé rozpoložení.

kmotrov: Štěstí je relativní, je to poloha naší mysli. Určitě i já mám období horší a zase lepší. Různé životní etapy, ale já jsem v podtatě optimista a šťastný člověk. Věřím v sílu podvědomí, ne absolutně, ale věřím. A jsem přesvědčená, že většina toho co se kolem nás děje je díky nám a my to ovlivňujeme. Jsem nevěřící, věřím v sebe, a jsem moc pokorná k tomu, že můj život a život mých blízkých není protkán žádnými osudovými tragédiemi. Vždy zdůrazňuji, díky za to.

black.heart: Bohužel i psychiatři a psychologové jsou jenom lidé, ač vzdělaní a zkušení mýlí se, není jednoduché diagnostikovat správně psychiatr. pacienta, často se hledá a hledá a děje se i to, že člověk léčený spáchá a dokoná sebevraždu, ne jen manifest. Je to smutné, ale je to tak. A chápu to. Pacienti často neřeknou vše a to jsem přesvědčená. Přetvařují se, kamuflují, mají teatrální vystupování. Simulují a disimulují, je těžké se v tom orientovat.

Devils_PIMP: Lusy: Díky, ve 23 letech ukončit život to je zoufalý čin. Stalo se 1.8. kousek od nás, kamarád mých dětí.

black.heart: Upravila jsem poslední dvě sloky, moc děkuji, za všechna slova

kmotrov: Jasným vzkazem, snad s přínosem do budoucnosti. Tím bylo myšleno to poselství. Uvědomit si že tito lidé tak samotní, nešťastní, zoufalí jsou okolo nás a někdy by stačilo málo. Rozpoznat ty nešťastlivce, trochu pomoci, říkat jim jak jsou dobří, jak si jich vážíme, jak jsou jedineční. Je mi moc líto když toto neslýchá mladý člověk od své rodiny, pak těžko hledá uplatnění v životě. Nevěří si, je sám a hledá, on našel pro sebe tu správnou cestu. Třeba někomu otevřel oči. Jenže tak to asi vnímá někdo jako jsem já. Nevim. Kdysi jsem chtěla spasit svět, ale už vím že to nejde.

alexis: Kakuzu: taron: Je to smutné, asi vysvobozující, měl by nešťastný život, díky

Všichni jsme pocestní, ale ten tvůj je zatraceně smutný.

Jsi přece básník
rozervaný poeta
myšlenky zevnitř
chtějí do světa
musíš je pustit
s písmenky si hrát
nutí tě pořád
psát a psát a psát