...že v kořeny stromů vnořím zpět svou dlaň...ano i tam je domov, tam kde po nás cosi zůstává, no jestli je to opravdu tvé přání tak ta báseň je velmi bolavá, je uklidňující a krásné mít domov, mimochodem šťovíky máš i v jedné nedávné básni, ano vyjadřují "kyselý" život

pravda je že takové básně píšeš působivě, mě z téhle mrazí, vzpomněla jsem si na kamarádku, manžel jí tragicky zahynul, předtím měli spoustu hádek, problémů....po jeho smrti řekla větu na kterou nikdy nezapomenu, se slzami v očích přiznala:"Vždyť já mu vlastně nestačila říct jak moc ho miluju." Bylo pozdě. K těm co nás obklopují, s těmi musíme prožívat, mluvit, naučit se říct jim že je máme rádi, protože, pak už může být pozdě....pozdě na cokoli

má tajemný nádech a já vnímám i zastřené obrazy, to ta záclona, hm, pěkné

já to říkám stále že tohle má zvláštní hloubku a křehkost a dnes i sakra pravdivost

andělíčku, můj strážníčku...líbí se mi to, připomnělo mi to jeden film a také mě kdysi, povedené (-:

přítel uvěří, nepřítele nepřesvědčíš, stále hledáme...líbí

líbí se mi že víš o světě kam je možno utéct, není to zas tak těžké si ho vytvořit a já z tvých básní vnímám naději, že nějak víš jak na to, třeba ne hned, třeba ne dnes, ale někdy ano

sám mezi všemi, sám proti všem, dá se číst mezi řádky, kdysi, když jsme bydleli ve městě tak jsme také utíkali, teď už jsme tady, nemusíme utíkat, ani jít proti davu

líbí se mi ten příběh, takový současný, čtivý, docela by mě zajímalo jak dopadli, tak jak začali ?, vlastně se mi líbí i ten otevřený závěr a erotický náboj té povídky, ta část jak začali spolu dělat majonézu je skoro nejvíc vzrušující, máš tam tedy pár chyb, ale já nejsem kritik, obsah je pro mě důležitější

jo, je moc milá, kdybych ji dostala tak by mě jistojistě dojala k slzám

všechno jednou končí, něco ještě než cokoli začne, to prozření možná bolí, ale zase vzpomínka zůstává, mně se to moc líbí, v jednoduchosti je krása

kmotrov: Lössenie Eruzel: taron: Devils_PIMP: Sucháč: ŽblaBuňka: všem děkuji za čtení a za zájem, ano ve slově snad je naděje (-:

Mamka: dík, nemusíš, je to trochu přehnané, ale...

metaverz: s tou podstatou, myslím že odhalí, odhodí zábrany, které má když je střízlivý, je vztahovačný až paranoidní, je nemocný!? mě nejvíce zajímá proč, proč např. inteligentní, schopný člověk? Aby toho zvládl ještě více, uvolnil se a zároveň odrovnával? je ve své podstatě nešťastný, nebo jsou to opravdu jen geny, geneticky tíhne k závislosti, nehledě na okolnosti, na své okolí, na své zdraví, moc se mi to dotýká ve více směrech. A pro mě podstatné je, ty dvě tváře. Ale opravdu vlasně nevím která je ta pravá. Snažím se o empatii. Tápu ale. Dík

moc jim nepřikládám význam, ale tohle mě zaujalo, dovedou moc ublížit

Také to vnímám, je to krize....krize ve společnosti, v navazování vztahů a následně k udržení vztahů...krize kam oko pohlédne, jsem optimista, vždyť člověk je tvor moudrý, věřím že se vše obrátí na správnou stranu, musí člověk procitnout, navrátit se k tradicím, sám k sobě a k správným hodnotám

jo to mě rozesmálo, hezky jsi to napsala, my jsme se jednou zasekli k cestě k horskému hotelu, kopec jak blázen, jenom od aut uježděná klikatá cesta, vystoupila jsem abych udala pokyn "Jeď" jako že ze zatáčky se nic nevyřítí, no a J. jel, věděl že má šanci prostě jen jet, jakmile se zastaví tak se zase nerozjede, a já jsem za ním k tomu hotelu celá utrmácena došlapala, ale ten tvůj tedy to je exemplář :-D

možná hledám podtext, tam kde není, má tahle báseň něco společného s tou tvojí poslední, jinak zase naprosto nápaditý originál by L.E....asi je lépe netřídit, někdy mám taky chuť všechno narvat do jednoho pytle a "selavi" jenže už se toho nahromadilo moc do jednoho se to nevejde

hezky originálně si to zrýmovala, no snad je jí pomoci (-:

ty básnířko s volným veršem zapletenym v copu, ty indigový dítě, tohle se ti povedlo, fakt