snažím se vžívat do těch myšlenkových pochodů, které umíš tak barvitě popsat, fakt ti to teď píše, asi máš pestrý vnitřní život, tak to vnímám, skvělé

puero: víš co, já miluju louky, a zelená se žlutou to je pastva pro oči, a během léta se ta luka mění, když jsem byla dítě pletla jsem věnečky a po těch loukách jsme běhali a dodnes mám chuť se rozběhnout letní prázdninovou rozkvetlou loukou, kopretiny, chrpy, čekanky, slzičky panenky Marie, to je prostě balzám a ta vůně

no teda a ty obrázky nás provázejí skvěle textem, ty jsi i malíř? Ó

Sucháč: Makyna: Devils_PIMP: děkuji vám, ani nevíte jakou mám vždy radost že někoho zaujmu

děkuji za tak krásnou báseň, evidentně ti poslední dobou múza je nakloněna, hezky nás tou básní vedeš a myslím že tu ruku bychom ti všichni rádi podali a vznášeli se v tom našem paralelním světě a bez masek

děkuji za přečtení a komentáře, většinou dílka nedávám "zatepla" tohle byla ranní vyjímka

ó, připomíná mi to nejen dětství, ale je to blízké mému staromileckému pohledu na život, to je ten pomalý svět v našem světě, ten opravdový, uklidňující a tradiční, to je ten můj červen...dík

vau, ta atmosféra je tak tíživá, dostal mě ten dovětek, k undergroundu by se člověk hrdě hlásil, zní to tak honosně, pravda že o drogy nebyla nouze, mezi určitou skupinou lidí, ale bylo to jiné, skoro jakoby byli hrdinové. Dnes jsou drogy a nepřeberná škála na každém rohu, rozprostírají se jako chobotnice mezi mladými lidmi, tenkrát to bylo jenom hrstka a ještě nějak za oponou, teď se to týká spousty lidí, nějak už to nepatří ke stylu ale je to životní styl. Báseň je skvělá celá...když pozor nebudeš dávat...poslední barvy co si měl...a vůbec celé, bolavé, chorobné, dnešní a drsné

Krásné, myslím jen že by se nemusely opakovat ty vlny, zkusila jsem to číst bez-jako vlny-ve druhé sloce a bez-vlny- na začátku třetí, má to stejný smysl. Promiň, je to tvoje báseň a je stejně pěkná, jednou jsem napsala podobnou, ale byla desetkrát delší a vyjadřovala v podstatě totéž, je umění vtěsnat to do šesti řádků. Moc povedené(-:

to drmolení je tak milé
že závidím tvé milé (-:

je na co vzpomínat (-:

myslela jsem, že máme tři já, to které doopravdy máme, to které si myslíme že máme a to které si myslí ostatní že ho máme, ty máš ještě čtvrté, to umírající, no vlastně ho máme všichni, zajímavý rozbor, povedená báseň, pro zajímavost, dříve jsme mrtvoly balili do prostěradel k tomu určených, jednoho dne přišly igelitové neprůhledné pytle na zip, připadá nám to nechutné, nelidské a nedůstojné

možná bys tohle lépe vyjádřila v próze, ale vnímám z toho tvé pocity, to určitě

není to špatné

ó, celkově skvělé, obsahem, stylem, prostřední sloka u mě nej a s tou pravdou a vodou to nemá chybu

Je pravda že ten styl je zvláštní, ale je takový ve všech dílech které Charlie zatím napsal, něčím mi to připomíná jednoho zdejšího poetu, člověk když rozkóduje styl, objeví poetickou duši, rozervanou, patřící do jiného světa než do toho, který žijeme, mám ráda takové básně, snové, rozhárané, takoví jsou básníci a mnoho jich tu takových není

je to nádherné, jen nevím, vnímám snad špatné svědomí, nevím proč, ale hlavně že šťastný dokličkuješ

milé, pravdivé, metafoře tleskám

při čtení jsem si říkala sakra proč pořád opakuje stejná slova, ke zvýšení účinku, a asi proto, že při psaní to tak ta holka vnímá, stokrát ne by nedovedlo vyjádřit cos chtěla napsat, vlastně dobře (-: a krásně si to ukončila tou poslední větou.

první tři řádky jsou dokonalé a vůbec, celé povedené, úsměvné i když ve své podstatě moc ne
:-(