Ta básnička má krásnou atmosféru, a začátek hned vtáhne svojí melancholií, i název je moc povedený, jen bych tam zpřeházela pár slov pro libozvučnost

pohladila svojí atmosférou a já tě hladím za tvé básně :-) a nejen za ty

není nezajímavá

nesnášim slevy, je to většinou brak, tak, jo nápaditá básnička

To je ostrá báseň, ostrá jak ten nůž...

máš to v sobě Borůvko, ty jsi opravdová básnířka, tělem i duší

nejkrásnější dárky, přeji ti ho, ten dárek

působivé a moc bolavé, já...nedovedu si představit že bych se uklidnila tím že tam je klid a láska, žádné starosti...přesto jim přeji krásné vánoce, kdoví jak je to

jo příjemný a vtipný, tak vzhledem k tomu že středeční den strávím celý v práci, tak myslím že budu mít klid;-), a doma mě bude čekat rodinka u prostřeného stolu, idylka, ale mám ráda tyhle katastrofický vánoční scény, mám je ráda v komediích, miluju vánoční americké komediwe, trochu úchylka...tak si užij klidné a pohodové...

vlastně ten závěr si čtu už po několikáté, někdy tápu v tvé poezii, ale to je jedno, důležité že se k ní vracím a něco na ní je

teď to dá víc starostí býti bezstarostní, fajn to máš

jo, to mě pobavilo, originální závěr, všichni jsou stejní, tak, ale jednou napsal na toto téma báseň Žblabuňka a zdůraznil že oni nemyslí jen na to co si my myslíme, většinou tedy ne, ale nevím jak se jmenovala, třeba si vzpomene on jestli to bude číst, ale tady je to dostatečně výmluvné, tady je to jasné

pohádková s poučným závěr, ano, na co stále čekáme...vstupme ať už kamkoli

moc se mi to líbí taky si připadám jako mimozemšťanka a myslím že nás je víc, takže buď šťastná jaká jsi a měj ráda nejen všechny okolo sebe ale i sama sebe, vnímám z tvých básní lásku, ať už láskou nazýváme cokoli, jo a tvé poslední básně mi hezky plynou

ŽblaBuňka: ťuk a dík

Severak: no jo no, ono asi nejde úplně nic neočekávat, vždyť píšu že je to umění

Lenča: díky, no je to tak asi jednodušší

Orionka: hm, asi je znát že je vytažená z kontextu, chybí tam anotace, vlastně i začátek a závěr, ale ona byla původně tak jarní tak jsem udělala výcuc a je to opravdu znát, k respirátoru:-), pravda že pokud bych byla ve vysoké analgosedaci asi bych neočekávala nic, možná bych měla sny, nevím, ale jakmile by začali ubírat pak bych se těšila na přípitek, na lásku, na život...

je podmanivé co plyne tou básní, vzrušující nádhera

hm, to mě opravdu zaujalo, je moc hezky k zamyšlení, i dospělí si vlastně hrají, někdy, se svým životem, musela jsem si ji přečíst znovu, krásná