V živé smrti

není nezajímavá

Taková pěkná a "nová" poezie ... Líbí se mi :-)

Lenča: Jednoduchá uvaha nad složitou věcí... Není právě ta chvíle, kdy nás vše přestane bavit, znamením toho že jsme se už vše naučili? A pokud ne, jak to poznáme?? Člověk se musí brát jako idividuum kterým zákonitě je. Jeho fyzické tělo je odrazem jeho duše, byť stárne rychleji. A pokud je už toto tělo slabé a bez vůle žít, pak je smrt vysvobozemím stárnoucí duše ze staré schránky... Ale i tělo může zůstat mladé, avšak opět záleží na duši. Jak jsem řekl, idividuum je člověk a duše je idividuem.

...jenomže jsme do tohohle světa přišli, abychom se něco naučili. A není to o tom, že když nás to tu náhodou přestane už jako bavit, tak si prostě ´umřeme´, tedy odkopneme své fyzické tělo. To by byl ´pěknej bordel´, nemyslíš? :) Máme zodpovědnost nejen za svou duši, ale i za své tělo, když už jsme ho jednou přijali.

Zdarec: to pak asi ano, v takovém případě to může být vysvobození nejen pro nešťastníka samotného,...

vanovaso: Jen poukazuji na to že pro někoho je lepší si užívat života, ale někdo už pak nemůže a tak je pro něj mrt vysvobozením. :-)

podle tvé odpovědi na komentář by tak vlastně život neměl smysl, ale proč bychom se tedy rodili, já tedy preferuji žití...

Severak: Byl jsi někdy na patologii?? Ne, to je samozdřejmě jen nejapný žert. Pokud člověk věří v nějaké vyšší Universum ( řikej mu klidě Buh, Budha, Přiroda...), pak je pro něj smrt vysvobozením a odproštěním od všeho co ho tu tíží. Pak už záleží na každém jedinci zda bude přežívat, existovat, žít, užívat si života nebo prostě a jednoduše zemře. Opravdu pořád záleží na úhlu pohledu. A těch je mnoho...

Kašli na požadavky společnosti. Mrtvoly snad nechce nikdo,ne?