obsahově se mi moc líbí, tentokrát nějak mě neokouzlil styl, i když ji čtu nahlas, přijde mi taková nesourodá

taron: Timothy A. Postovit: koiška: já děkuji

Jiří Turner: děkuji za reakci, ano myslela jsem to tak, byla tam i sloka o blahobytu, který si ani neuvědomujeme, sledovala jsem tak nějak ty lidi, ty davy lidí v Plzni, z Bor až na náměstí a spíše jsem přemýšlela nad tím jak někteří ani nepřipustí, že teď sedmdesát let po těch hrůzách se máme tak dobře, jeden lidský život, všechno je jinak a někteří myslím tam jen jdou a na nějaký konec nejstrasnější války v dějinách ani nepomyslí, prostě jen tak jedou auta a oni mávají

Amelie M.: No a já zase vyrůstající na Roudné v Plzni jsem od dětství slýchala o Američanech, měla jsem v hlavě trochu guláš, ve škole Sověti a doma Amíci ??? A můj taťka bojkotoval i sovětské vlaječky a to jsme bydleli pak v centru města :-), dík

vnímám kouzlo toho místa

Tohle je prostě skvělé, vřele ji doporučuji všem, je dobře nezapomínat na hrůzy a ještě to takhle poutavě napsat, nejdřív jsem nevěděla o čem budu číst, ve chvíli kdy mi to došlo jsem byla dojatá a v závěru jsem(bez keců) skoro plakala, ta báseň se ti moc povedla a já myslím že by klidně mohla vyhrát nějakou soutěž, líbí se mi styl, mám pocit jako když čtu o snu, o děsivém, krutém snu, který se ale nestal tak dávno, dík za takovou báseň

možná to jen nechápu...

Toto nazývám jemný dotek veršů, jo, dotkly se, jemně, ale jasně

a já hned na první přečtení si řekla jů, a na druhý jsem pojala takovou melancholickou náladu, tak nějak jsem se zamyslela kolikrát ještě pokvetou broskve, kolikrát jsem je viděla kvést, zmrznout, cítila vonět, zažila jsem i roky kdy vůbec neplodily a jednou, jednou budou kvést, ale já, já už tu nebudu...moc se mi líbí, pár řádků a moc v nich

Leslie: Lenča: slnečnica: Jo, náhodou i já si myslím že ta se mi povedla, dík :-)

Jo, myslím že se mi líbí jak s tím tématem pracuješ, chválím a určitě budu číst dál

je drsná, ale líbí se mi, někdy to tak chodí, cítím to podobně, někdy je chtíč a vášeň nade vše...

všímavá Orionka, pravda teď mi to taky vrtá hlavou, ale jinak má ta básnička moc hezkou atmosféru, malinko tajemnou a melancholickou

hm, je silná, tak jako ty to dokážeš, je bohužel depresivní, až chorobně, ale což právě z takových stavů nevznikají ty neemotivnější básně? jen dokáže to Slunečnice unést, musí, prosím přečti si moji báseň Čas zrání, teď ti ji věnuji :-)

hm, ta se mi líbí, moc, má nečekaný závěr a vůbec, celá je fajn

je příjemná a protože sny jsou nesplnéné touhy převážně(prý, asi podle Freuda :-D) sexuálního rázu, tak na mě také dýchla erotika

je to absolutní blbůstka, absolutní rým a absolutní pravda, trochu mi to připomíná nedávné Orionky dílo o tom panu Ale, takže je to pro chlapy absolutně poučné dílo

Jo, velké jo! Myslím že někdo a nemusí to být mláďátko, by to třeba ani nemusel pochopit, já chválím už jen to žes to napsala tak jak to je a vlastně jsi vůbec nic nenapsala, takže si to domyslí jen ten kdo to chápe :-DDD a tedy nevím jestli by to šlo zachovat poker face, ale třeba jo, já asi ne :-)

Jiří Turner: díky, jo, vím že je to takový chaos, ale tak mě to napadlo :-)

Po dočtení jsem se pousmála a přenesla se k babičce...myslím to stačí k vyjádření že se mi to moc líbí