Nejblíže jsem ke komentu Zamily.
Výborná, zdařilá.

ano

j.f.julián: korálek: Díky

koiška: Díky

shane: koiška: Děkuji

shane: j.f.julián: Pánové děkuji.

báseň je naopak originální, je tvoje, je bolestivá a jak píše Yana svazuje srdíčko každého z nás..., to proto, že nás takové zklamání může potkat též...

nic naplat, to je život, je to neustálý pohyb, nesplínovat - asi s měkkým i .... ale poohlédnout se někde jinde a zase bude fajn :-)

stan, spacák, lesní obloha? Jak muselo bývat fajn našim předkům, nebo indiánům spícím věčně pod oblohou...

jemná

pěkné hraní

krásná, napřed ve mě vyvolala asociaci miliard lidských životů na zemi a prožívání každičkého z nich a nakonec mě to zavedlo jemně k uvědomění si vlastního prožívání a vlastního štěstí...

hm, tak o tomto jsem nikdy nepřemýšlela, ani nevěděla, že u vozovny je takové zemětřesení, ale je to možné...

zajímavá, pěkná báseň

Děkuji všem za komentáře :-)

souhlas s vanovaso

kekebreke: koiška: Děkuji

vanovaso: Amelie M.: Děkuji

vanovaso: je prostě o jaru. Jako je Phénixem. Díky.

hledám to v nás, ano, kde jinde.

dlouho jsem tvoje básně nečetla, tato je velmi povedená.

závěr jakoby useknutý, co nutí popřemýšlet....
krásná