Jojo, slova jsou strašně plachá. Když jim jdeš až příliš naproti, utečou nadlouho a daleko. Musejí sama chtít přijít :)

Skvělá! Vtipná, bezvadně se rýmující a s dokonalým rytmem. Jsem rád, že jsem mohl číst :)

Leslie: Já zjistil, že jsem tu nebyl skoro rok. Tak snad se zlepším :) Jsem moc rád, že ses tu zastavila a že se Ti líbila. Díky :)

Mlčeti Zlato: Děkuju, děkuju, moc mě to těší :)

Jsem rád, že jsem mohl číst. Taková lehkost a opravdovost mi tu poslední dobou hrozně chybí. Smutná, ale o to krásnější...

Jééé, ta je opravdu moc hezká! Mám rád takhle citlivá slova.

holka.přes.ulici: Gladiol: Děkuju moc za návštěvu i Vaše komentáře :-)

jo_: Díky moc. Těší mě to :-)

Leslie: Taky jsem tě tu rád zahlídnul :-) Díky za návštěvu, snad se mi teď povede tady zase strávit pár chvilek :-)

Před nějakým časem, když byly děcka malý a já v jednom kole, jsem si někde na kousek papírku naškrábal zhruba asi tohle:

Ubitý pohodou rodinného krbu
chodím už jen zalévat kytky na hrob
nebožky mojí fantazie

Doteď si to pamatuju. Zaplaťpánbůh to přešlo. Napsal jsi to skvěle. Jak sám život.. Těžko se z toho vymotává a neslítne do něčeho ještě o level horšího.

Marně hledám ta správná slova. Dotkla se. Dost.

Všechno je vlastně už v tom názvu. Dobře napsaná pocitovka. Zaujala moc.

Tohle už jsem tady taky zahlíd, jen nebyl čas se přihlásit a napsat pár slov. Donutilo mě to zamyslet se nad těmi stíny. Nejkrásněji to pro mě asi řekl pan Skácel:

"Jestli vám vydám všechny svoje čerty
odejdou s nimi moji andělé

Zůstanu sám a bude mi to líto
a ptát se budu kde je naděje"

Je to tak. Ty stíny prostě potřebujem. Jinak bychom neměli co přerůstat. Díky za inspiraci :-)

Jo - jen pár drobnejch technickejch - ty rýmy jsou trochu zbytečně jednoduchý. Nemyslím, že je úplně dobrý snažit se psát báseň na první dobrou, ale to je věc názoru. A pak bych se rozhodl používat buď v celém díle striktně hovorovou, nebo spisovnou řeč, protože třeba verš "Mám slabé nohy, vlasy rozcuchaný" je takovej zvláštní hybrid. Tím vším vůbec nechci říct, že by se mi to nelíbilo, naopak. A hezky jsem si popřemýšlel.
Promiň, že jsem se takhle rozepsal, někdy bejvám i chytřejší :-)

Taková Plíhalovsko-Nohavicovská. Moc hezká :-)

Včera jsem koutkem oka zahlídl tuhle básničku. Asi v náhodných dílech. Musel jsem si ji najít a říct Ti, jak je hezká :-) Někdy... a vlastně většinou stačí strašně málo.

Amadeo´´: Jsem rád, že jsi se tu zastavil. Je to jak říkáš. Hlavně, abychom tu přírodu nakonec nezdolali jedy, kterými se snažíme spasit to, do čeho jsme ji dostali. Mám to doma z první ruky a je to vážně boj...
Díky za Tvé zamyšlení.

jo_: Přeháníš :-) Díky moc!

človiček: To bych podepsal. Moc hezky řečeno. Díky za doplnění!

Díky moc za Tvůj komentář a zamyšlení. Pocity z posledního půlroku. Pořád jen kácíme. Vítr, nebo brouk, pořád něco. Půl hektaru čerstvě vysázených buků nám sežraly přemnožený myši. Doufal jsem, že je přitlumí zima. Ta ale nebyla. Navíc nějakej blb zřejmě likviduje dravce. Už jsme našli několik hromádek peří. Taková trochu marnost je to...

Nevím, jak to je s prózou, ale třeba báseň se podle mě nedá nutit. Buď chce přijít sama, nebo je to vysezenej pokroucenej mrzáček. Slova jsou někdy plachá. Čím víc se na ně tlačí, tím víc se schovávaj :)