Samozřejmě, že je to báseň. A moc pěkná. Malinko mi z toho trčí ten čtvrtý verš první sloky, ale není to nic, co bych nedokázal zvládnout. Líbí se mi :-)

Orionka: Jsem moc rád, že se ti to líbilo, ale já v tom asi svoji cestu úplně nevidím :-) Dík za zastavení :-)

Homér: No nepovidej...

puero: No, už mě to taky napadlo. Tak se holt asi nedočkám.

puero: Víš, co je na tom požehnaném věku nejhorší? Počínající skleróza. Možná už to je taky stařecká demence. Už skoro rok všem tvrdím (a co hůř, sám tomu věřím) že mi je 38. A tuhle jsem náhodně zašilhal do občanky a hle, jaké překvapení! Bohužel teď už se to začíná blížit pravdě...
Ale pořád mě nikdo v autobuse nepustí sednout. Já to nechápu...

Amelie M.: Jsem rád, že sis toho všimla. Chtěl jsem si vyzkoušet něco s naprosto přísnou formou (konkrétně tohle měl být sonet se schématem abab cdcd ef ef gg) a mám z toho úplně stejný pocit. Není to ono. Je to strojené, plné kompromisů a, jak říkáš, nesvobody. Ale ten pocit, kterej jsem získal a kterej jsi ty vyslovila nahlas je pro mě dost cennej. Já totiž taky radši svobodu. A už vůbec si kvůli tomu nemíním připadat blbě :-) Nejsem profík, takže nemusím dělat nic, co necítím. Díky moc za tvůj postřeh :-)

Zamila: No, o tom talentu bych si opravdu dovolil pochybovat. Ale každopádně mě to baví. A moc dík :-)

Já tyhle proklamace moc nemusím. Navíc jim většinou ani moc nevěřím. Mám pocit, že jde obyčejně jen o pózu. Ale nerad bych ti křivdil. Jak konkrétně bojuješ?
Přečetl jsem si tvých dílek víc a zjistil jsem, že, ať už jsou o čemkoli, vypadají všechna zhruba stejně. Občas dost nečeské a krkolomné konstrukce a rýmování ve stylu říkanek za základky, případně velevtipných veršovánek na různých přáníčkách. Co takhle zkusit to bez rýmů? Možná by to znělo méně násilně a o dost svobodněji. Popřemýšlej o tom. Ale nejdůležitější je samozřejmě, jak to cítíš ty :-)

No, těch deset minut může být někdy vlastně výhodou. Není to totiž vysezený. Chytrý, čistý a nekomplikovaný. Ne, že bych nějak prožíval haiku, ale obecně mám nějak radši kratší dílka. A tahle se mi líbí. Zejména to první.

Musím se přiznat, že hudebně mě zrovna dvakrát neuchvátila. Přijde mi, že většina písní (aspoň těch, co znám z poslední doby), které chtějí něco říct a na něco upozornit, mají příliš mnoho slov a příliš málo muziky. Myslel jsem si, že to je přirozené, ale nutně to tak být asi nemusí. V tomhle začínám dneska konečně doceňovat Kryla, jakkoli nemám to neustálé srovnávání čehokoli a kohokoli právě s ním rád.
Ten text mě silně oslovil. Mluví mi z duše. Mockrát jsem uvedl na ulici dobrovolníky do rozpaků tím, že jsem si od nich květinku nebo podobný symbol naší dobroty a laskavosti nevzal. Pomoc by, dle mého, měla být samozřejmostí. Ve chvíli, kdy to začnu okázale vystavovat, zavání mi to jakousi sebereklamou a ta mě odpuzuje.
Dovedu si ten text představit i kratší. Zhruba od poloviny už stejně nic nového nepřináší. Kdyby se ta písnička o minutu zkrátila, asi by mi nevadilo, že v ní vlastně chybí nějaký výraznější hudební nápad.
Tím vůbec nechci říct, že by to bylo špatný. Ale vzhledem k potenciálu toho textu a nápadů v něm mi to přijde trochu moc vatovitý. Promiň, mívám rána, kdy jsem takhle úžasně chytrej :-)

loner: Jééé, tak to mě potěšilo :-) Dlouho jsem o tobě neslyšel. Díky za návštěvu :-)

Amadeo´´: To jsou moc hezká slova... Díky :-)

Ignácius J. Reilly: Děkuju moc :-)

Moc hezký. Vzpomněl jsem si, jak jsem jako kluk přes léto dělával na poště. Nejhorší bylo to vstávání :-)

casa.de.locos: Takové pochvaly si opravdu moc vážím. Díky za tvá slova :-)

Timothy A. Postovit: Díky moc. Snové... to je moc hezky řečeno :-)

korálek: BlackoneN7: Lenča: oslov radek: Moc děkuju. Těší mě, že zaujala :-)

To jsou vážně nádherná slova. Zůstávají. Jsem strašně rád, že jsem mohl číst. Měla bys vydat tu sbírku. Kdo už jiný.

korálek: Děkuju moc :-)

Yasmin: Sice pozdě, ale přece děkuju za tvá krásná slova :-)