Líbí se mi tvoje malování, ale mám k němu výhrady. Verš je řádek básně. Když už tak si myslím, že přiléhavější je rým. Rozhodně se na rýmování vyprdni, protože je to hodně těžká věda a chce to chytit cit. Ve tvym věku jsem přišel na trojci svých oblíbených básníků: J.H.Krchovský, Jiří Suchý a v neposlední řadě Kainar. Zkus si od nich něco přečíst, obzvlášť rýmy krchovského jsou úchvatně rytmické a přesné. Dám příklad:
"Ach, život je tak trapný bože...
Jak uprdnutí do soulože."
:)

Připomíná mi to moji... jak to říct, aby to neznělo blbě... Mladistvou tvorbu. Tak. Touhy, lásky... Jojo, vidim se v tom, ale to neznamená, že to budu vyzdvihovat (Já totiž svojí tvorbu rád nemám, jsou jenom výjimečná díla, která můžu).
V tomto díle se ti stala taková věc, rýmuješ i když to není zapotřebí.
A proč tam jsou ty vykřičníky? Důraz je už v tom, že je to na samostatném řádku. Výjimkou je snad ta "Krása!", která je vlastně zvoláním. U toho umírání, mi to přijde jako otázka - vlastně si to vyvrátíš tím "Omdlel jsem!" U kterého by se hodili zase tři tečky. A klidně bych skycoval. Není důvod tam mít to načtrvání, dokonce se mi tam líbí míň.
A poslední věc - Odprosti se od formy. To ti do začátku pomůže nejvíc. Pak si tvoř vlastní, jako jsi to udělal tady, rytmus tvoř řádky a ne slovy, protože slovy je to mnohem těžší. Na to odprošťování ti doporučím (egoisticky) svojí tvorbu asi tak z dob před rokem? Nějak tak... Určitě se v tom uvidíš ;)

Ztracen v davu: Neboj chňapnul jsi Náčelníka, já si tě proklepnu ;) :P

Trošku mi leze na nervy ty posunutý vykřičníky a otazníky... No a dál? Popravdě se po dlouhé době docela shodnu s Puerem (což jak většina psanců ví, je naprosto unikátní).
Jinak k detailům...
"a stát !
na nohou .."
Tenhle typ vykřičníku uprostřed věty bych umístil buď do závorky (!) nebo bych ho dal na konec věty a trochu tu větu překopal a nebo bych se na něj prostě vyprdl a nechal to na čtenáři jak si to přečte.
K druhému řešení dodám i příklad, abych jen tak neplácal, tak co mě tak z fleku napadá:
"Rozsvítit hvězdy,
avšak* nezhasínat měsíc.
A jen v tu chvíli nemyslet na nic**
a na nohou stát!
*(podle mě lepší než to však, ale nechám to na tobě)
**(to "už" tam přebývá, není nutné, už tam máš jen)

Jinak můžu :)

Devils_PIMP: Vůbec nevim o kom mluvíš ;) o kom vážně neřeknu ;)

Devils_PIMP: Myslím, že narážíš na pointu té básně... popř. textu. Jde opravdu o provinění, za který si dotyčný zaslouží smrt a ví to. Ale přesto touží po tom žít...

Homér: Asi jí na klávesnici chybí i Shift...

Ne. Diakritika chybí. Nelogické.

Líbí se mi části té básni, které by chtěli očistit od zbytku.
Např:
"za clonou smíchu ve svém žalu tonou z nenadání
panenky s kalhotkami v barvě krve"
Mi přijde zbytečné. Předešlé tři verše jsou takřka dokonalé až na "klopýtáním asfaltem" To mi přijde nelogické.
"v noční extázi, v ranním zvracení hledají zbytky duše"
To je ti dokonalej obrat! Hodně tvrdej drsnej a kakofonickej.
"lásku vnímat umožňuje snídaně do postele, která se nekoná
tak kolik ctnosti se ukrává v hledání spodního prádla?"
Zase, tohle se mi tolik nelíbí.
A poslední část je trochu klišovitá, ale jinak, určitě ano. Takhle se to dá dělat, takhle se to dá číst. :)

kmotrov: No když si poslechneš toto, tak jistě pochopíš, že to není můj šálek čaje :) Tohle jsou texty, tedy většina z nich, které když zhudebnit tak Hardcorovou verzí (jako třeba naší kapely)
https://www.youtube.com/watch?v=tmaavwU7r8k

taron: Celá plánovaná sbírka je určena k přemýšlení :) Ale děkuji

Prokřupat klouby, krk, nádech, výdech, jde se na to:

Jak už říkal Kakuzu, závorka s měsícem je tam zbytečná, vyber si jedno z těch slov (ale ta luna tam patří spíš).

"Být kámen vevnitř i venku." U toho si nedokážu vysvětlit tu kurzívu... Říká to ta druhá osoba? A když už to tam je, tak si myslím, že by se hodilo "zevnitř i zvenku."

"a na svou vlastní navštívenku
mi připíšeš nevlastní vzkaz"
Tohle bych opravdu oddělil jako vlastní strofu, včetně ukončení tečkou té předešlé a bez toho "a". Propojuje to dvě věci, které nejsou propojené. Pak aspoň dle toho vzkazu vyplívá, že hrátka s vlastním a nevlastním je jenom hrátka a nemá větší hloubku. Ten vzkaz je naopak velmi vlastní a osobní.

"Které a Co a Kde a Kdo
a Kvůli Mě?" A v tomhle jsem úplně ztracen. Nevidím tam žádný důvod, nic...

A na konci ti chybí tečka.

Jinak, sice né můj šálek kávy, ale je to zajímavě pojatá báseň.

Rezavá Plechovka: Já si minulé generace velice vážím. To čím si prošli nebyla růžová zahrada, nýbrž rudá poušť... Remcání a nebojování je česká vlastnost, která se s námi táhne od pradávna. A abychom byli přesní, Češi si vůbec za svoji existenci neprošli ničím pěkným... Od RU po 2.SV.
Do nynější generace je vložena největší naděje. Jsme děti republiky a sám vím, že jsme bojovní a chceme změnit svět.
Odkaz je odkaz. Není kritický, mluví o tom, co si náš národ prožil a jak onu dobu přežila drtivá většina lidí.

taron: Achjo... Jak bych ti to vysvětlil. Pocitovka napsaná na poprvé má jednu vadu, někdo jiný ji nedokáže pochopit, protože ten pocit nechápe, nezná nebo ho v tom nevidí. To za prvé... A za druhé, není to veselý konec, je to melancholický konec. Mám svůj hrad, na pláži poseté střepy... Takže i když si postavím hrad, pořežu se.

Jedu na plné koule! :)

Nejbližší koncert 20. října Hejnice, Klub Kočka ;)

Jistě jste si již všichni prošli stavy, kdy jste přemýšleli o smrti... Vlastní smrti, samozřejmě. Zde je vynechaná pasáž toho sebevraždění:
"Opít se!
A pak se do nebe..."
V jiném stavu to jde zpravidla lépe.

Delivery: Neurážím tebe, ani tvoji tvorbu jen jsem napsal logické chyby tvojí práce, to jest - diakritika chybí, což nevím jak může kdokoliv přečíst, je to přespříliš dlouhé, což je zbytečné, všechno jde načmárat do dvou řádků a dokonce se o tom dá říct, že to bývá lepší než ty strašně dlouhé eposy.

Delivery: Spíš jde o to, že všechno se dá zkrátit na podobu čitelnou i pro obyčejného člověka. Ale pokud píšeš pro rádoby intelektuály, tak prosím.

No měla z toho bejt cejtit hlavně deprese, ne ten skvělej letní deštík... Deprese, která sice odplouvá, ale vždycky zůstane ten malý kousek, který vám tu chybu opakuje a opakuje pořád dokola. Proto básník doufá, že bude pršet ještě dlouho, tedy že deprese dočista zmizí...