VKate: BorůvkaB: Dziękujęm bardzo.

Čalamáda: Je to tak, meine Fraulin.

Jiří Turner: Děkuji! Inu, pokud je situace obšírnou, je nějak komplikovanou, přeobšírná situace sice není existující pojem, ovšem to snad bášník šmí. Co se Irminé týče - tak to je tam naschvál - for your consideration. A co se verše drahá - netahat týče, jeho nedokonalosti jsem si vědom a již mne napadlo, jak jej předělat, znělo by ti:
"za niť se netahá" lépe?

Obsahově je tato báseň brána postmoderně (tedy je to pokus o ní) a to takto - Vzal jsem si tabuizované téma návštěvy tety Irmy (či zvolených komunistů, TOHO týdne, etc.) a použil jsem parafráze "Návštěva tety Irmy" - právě ze seriálu IT Crowd - to celé jsem postavil do básně, kde si hraji s jazykem tak, aby dával smysl, ale nebyl nutně spisovný. A ejhle!
Ono s postmodernou je to těžké, nebudu se divit, pokud se ti to nebude líbit, přeci jenom i já jako básnický konzerva s liberály v mnohém nesouhlasím, ovšem co se týče postmoderny... Ta je hravá, správně střelená a plná pěkných jmen.

I když, když to tak znova pročítám, tak možná by si ty rýmy zasloužili trochu víc práce a místo "To vítr rozcuchává vlasy", bych použil třebas "To jen vítr cuchá ti vlasy"

Povedené.

mannaz: *si jen nevinně píská*

Ale jistě, že je vkusná!

Inu... Má to rozhodně myšlenku, ale její zpracování trošku pokulhává. Tedy alespoň co rýmů týče.

Ale jo! Líbí.

Leslie: Pořád... Prostě mi to do básně jako celku nesedne - což bude pravděpodobně způsobeno stylem, takže "no harm done" :)

Loreley: Ta báseň JE ukončená jak má být, není useknutá - je tak správně, řekl bych. A jsem si tím jistý. Tak jak to navrhoval Hunter to mění význam té básně.

tea willow: Děkuji.

Nejsem zrovna chválič, jak byste si jistě mohli již všimnout, ale zase jednou musím udělat výjimku - byť lehce patetická, zdá se být báseň osvobozena od patetické nucenosti bolesti.
Snad jen jedinou výtku bych měl -
"zůstaly jen obrazy
ve mně věčné"
se mi tam vysloveně nelíbí. Je to takové uši trhající a oči bijící - lepšejší by bylo snad:
"zůstaly ve mě jen
obrazy věčné"
každopádně ono "ve mě", by, tedy alespoň dle mě, nemělo být tam kde je.

Inu nečekaně vypointované řekl bych, hezky vypointované. Upřímné v pocitech a citech, jak to má být, ovšem (!):
"jek"; a potom... Ty rýmy potřebují trochu posílit. Nejsou špatné! Snad jen jim chybí zkušenost a plynulost :) A to "Nezapomeň" na začátku mi moc nehraje - Nevím, jestli je to úvodní slovo - v tom případě bych jej jako větu ukončil tečkou a klidně naň použil kurzívu, jako jakýsi vzdech; pokud je to nadpis zasloužilo by si tučné a podtržené, aby to bylo naprosto jasné.
Ale dílko dobré!

Tak jo, zaujala mne a konečně můžu říct, že jsem tu něčí báseň pochopil... Ale páč jsem bestie -
velký písmenka na začátek řádku nepatří, pokud není řádek ukončený tečkou, to jen tak pro začátek. "Ten deštník" moc nevím, o kterém TOM deštníku mluvíš (je to jako použít "the" místo "a") - asi by se mi tam hodilo spíše např. "svůj".
Tak asi tak.

Hmmmm nerozumím tomu tvému obrazu... Asi mi v něm chybí čárky a tečky a velká písmena (tedy pokud tam tečky vůbec mají být). A promiň, že jsu taký kverulant, ale píší se tři tečky. .

Ajajaj ty hrubky! Ajajaj!
Jinak dobré, dobré, wilkomenn.

Velký písmena ve třetí strofě mě matou. To se mi nelíbí :( Jinak zajímavé vyznání, už vytáčím 158.

Ha! Tak já se zase postavím na tu druhou stranu barikády! Ta báseň je dobrá, ale slušel by ji volný verš, stejně tak by ji slušelo o dvě hrubky méně - "ví, že JÍ" "sních"!... A teď co se obsahu týče:
Té empatii v té básni rozumím, ale ne ve spojení empatie a agonie, které se vzájemně vůbec nevylučují ale ty je vylučuješ. Potom taky: "ví, že ji nevěří a ona nosí ti smrt" kde používáš spojku "a", která spojuje a ono by to chtělo spíše "rozšířit" například spojkou "vždyť". Poté nerozumím tomu vykřičníku na konci. Vykřičník přeci ukončuje! Což je v tomto případě škoda - hodila by se spíše trojce teček, které by udělali neuzavřený závěr. Subjekt ještě není mrtvý, pouze už mu mrzne dech.
Ale jak jsem říkal - je to gut. Má to nápad, má to emoci, má to styl.
Co se milování zimy týká - já zimu miluji, to padající bílé svinstvo ve mě budí radost neskutečnou a mráz, co mě štípá do tváří je můj kamarád. Krom toho svět není jednolitě bílý, jen se na něj člověk musí dívat z blízka a musí koukat po okolí, aby objevil tu krásu. Ale vzhledem k tomu že je zima až praští, tak se všichni zachumlají do šál a čepic a koukají si jen pod nohy, aby si nerozbili hubu.

Ty rýmy jsou dost chabé, omluv ten výraz - bohužel zamlží - pevně drží mě moc neoslovuje a najde se jich více. Pak k té unavě proč je to jen unava?